Tajemství horského jezera (1954)

pro Bernhardinera:   epizodka o tom, kterak maminka jednoho z chlapců vyndala "nějaké poklady" zpod jeho postele a vyhodila ho do auta, jehož řidič náklad vysypal do jezera, rozhodnězbytečná nebyla- jeden z kamenů, ten největší, resp. poslední nalezený byla deska se starobylým nápisem o vodě v údolí a jako takový posloužil coby stopa, a to jedna z těch zásadních, při pátrání po horském prameni. Věnovala se tomu taková dobře čtvrthodina filmu. Je dobré znát jazyk, než hodnotím příběh. Jo a mimochodem - i já jsem si při koukání vzpomněl na Cestu do pravěku.(24.09.2022)

Kdysi jsem od Vachtanga Anajana četl román Zajatci pardálí soutěsky. Byla to poměrně tlustá kniha, která mě však bavila. Tenhle film mě moc nebavil a obává se, že za to může scénář. Neznám Na břehu Sevanu, vypadá to, že tahle kniha zatím do češtiny nebyla přeložena, ale patrně by vydala na víc než něco málo přes hodinu. Pozitivní vyznění filmu je báječné a vždycky mě to potěší, problém je však v tom, že film trpí nesourodostí. Když si to tak vezmeme, třeba epizodka o tom, kterak maminka jednoho z chlapců vyndala nějaké poklady zpod jeho postele a vyhodila ho do auta, jehož řidič náklad vysypal do jezera (!!), přičemž se ten kluk spolu s partou snaží to auto dohonit a následně loví svoje poklady v jezeře, mi přijde naprosto zbytečná - nemá na výsledek žádný vliv, navíc ta maminka se tam jindy snad ani nevyskytuje. Myslím, že bylo lepší, kdyby na téma téhle (údajně) povídky natočili několikadílný seriál. A rád bych viděl v seriálové podobě natočené Zajatce pardálí soutěsky. Není to špatný film, je však celkem nezáživný. Vykročení pohádkáře Alexandra Roua za jiným žánrem se zkrátka moc nepovedlo.60%(16.07.2017)

Film „Tajemství horského jezera" je svou thematikou určen především našim mladým divákům. Napínavé dobrodružství které prožije několik arménských školáků při hledání podzemního pramene, je zpracováno po filmové stránce velmi přesvědčivě. Zásluha o to má především známý sovětský režisér Alexandr Rou, jehož předcházející díla (Rou se zabýval většinou thematikou lidových pohádek) mu pomohla vypořádat se velmi úspěšně s malebností nového filmu, poetičností materiálu i existencí staré, ve filmu ožívající báje. Podkladem k natočení tohoto filmu byla známá knížka arménského spisovatele Vachtanga Anaňana „Na břehu Sevanu". Povídka byla přeložena do mnoha jazyků národů SSSR i zemí lidových demokracií a všude si získala zasloužený úspěch u mladých čtenářů. Film seznamuje diváky s nádhernou arménskou přírodou, se zajímavými přírodními zvlášnostmi tohoto kraje i se životem jeho obyvatelů. Vychovává v dětech odvahu a vynalézavost. Hudbu k filmu napsal populární arménský skladatel Ašot Satjan, který je rovněž autorem hudby k dokumentárnímu filmu Sovětská Armenie, vyznamenanému Cenou míru na VI. MFF v Karlových Varech.Filmový přehled 13/1955(11.08.2009)

Mne to hrozme pripominalo Cestu do praveku, akorat ze bez praveku. :-) Peknej detskej film, priroda neskutecna...(01.04.2014)