Tajemný mnich (1965)

V podstate zaujímavé iba kvôli odhaleniu identity “mnícha” a vedľajšej príbehovej vsuvke. Celkový nádych je skôr “komediálny”, bez vážnosti, potenciál kaštieľa zas ťažko nevyužitý a tak je samotný snímok pre mňa čisto priemernou záležitosťou, ktorý nijak extra nenadchol. P.s.: Tá hudba je fakt “skvostná”. Pochovala každú jednu scénu, ktorá mala atmosféricky navnadiť, pričom tie herecké teátra v závere fakt pobavili :)

Říkal jsem si, že si prostě musím doplnit základní vzdělání alespoň jednou detektivkou podle Edgara Wallaceho, když je mají na svědomí stejný producent, režiséři, někteří členové štábu a herci z mayovek. Vybral jsem si Tajemného mnicha, relativně nejlíp hodnocený snímek, který samozřejmě natočil Harald Reinl. Výsledek je hrozně ambivalentní - na jedné straně důstojná atmosféra, vtípek s barevnými úvodními titulky (zbytek je černobílý), klasické lokace a většinou uměření herci. Na straně druhé nefunkční pokusy o (německý, no) humor, v mnoha okamžicích zbytečně řvavá Thomasova hudba, příliš mnoho smrtí, tři čtvrtě filmu se nic moc neděje a v závěru se vše strašně rychle vyřeší. Takže - viděl jsem, hodnotil jsem, moc jsem se nebavil, obeznámen s tímhle stylem jsem a to by mohlo tak nějak stačit.

Tak u tohoto filmu je pěkně vidět, jak působí nostalgie. Vysoké hodnocení a přitom jeden ze slabších kousků od Wallaceho. Dor ujde, nezajímavý a dřevěný inspektor (zato má stylový mobil), nevhodná hudba (to měl být vtip?). Nepomohl ani Reinl, akorát natočil totální kýč. Kde nic není, ani... V rámci žánru za 2,5.

Typická wallaceovka - nie zlá, ale ničím prevratná. Že oným vrahom bude nečekaná osoba, je síce prekvapivé, ale aj málo vierohodné, rovnako ako jeho cnostná stránka pomáhania druhému. Eddi Arent na rozdiel od druhých wallecoviek nehrá komickú postavu, ale pozorného slušňáka. Čo je komické, je to, ako vrah zabíja - bielym lanom (má to byť akože bič s drevenou guľkou na konci) a obete sú v okamihu mŕtve. Síce originálne, ale aj smiešne.

Velmi dobré černobílé krimi s krásnou Karin Dor, napětím, zvraty, suchým humorem, tak to mi vrátilo do dob, že když naskočí v televizi hvězdička, jdu slušně spát, jenže v nestřeženém okamžiku sebou plácnu na břicho a proplížím se v obýváku pod gauč. Kolik já takhle viděla filmů, nedej Bože rovnou u našich západních bratří, které jsme chytali doslova na vidličku. Kde ty časy jsou...každopádně Reinl se zhostil výtečně této wallaceovky a bylo to fajn.