Poklad na Stříbrném jezeře (1962)

Klasika, ktorá sa dá pozrieť stále, ale časom sa človek musí smiať na niektorych scénach. Nie žeby boli zlé , ale dnešným okom podpriemerné, tak ako aj celkový dej. Áno je to sranda, že práve kovbojky v Európe , preslávil Nemec Karl May, ktorý napísal viacero kníh , ale väčšina stojí za starú bellu. Stačí si pozrieť filmPetrolejový Princ, ktorý je oproti pokladu o niekoľko tried pod ním, nemci chceli naskočiť na úspešnú šnúru, ale zabudli , že to nie jeRosamunde Pilcher. Celkovo rád si to pozriem a spomínam na svoje detstvo, kedy sme sa s kamarátmi hrali na indiánov a kovbojov. Za mňa 8/10

Tento film formoval spíše generaci mých rodičů než tu mou. Pro mě byl totiž vždycky až moc starý. Postupem času jsem si však k němu našel cestu, protože mám rád tu přírodu a také to, když je ve filmu jasně definováno dobro a zlo. Vnímám jej tak spíše jako naivní pohádku, která podporuje „mýtus ušlechtilého divocha“. Na začátku filmu dojde k loupeži poštovního dostavníku u města Tulsa, kterou nepřežije otec Freda Engela. Dostavník převážel polovinu mapy k pokladu, který se nachází u tajemného Stříbrného jezera. Loupež provedli banditi pod vedením plukovníka Brinkleyho a jdou po nich Fred, Sam Hawkens a jeho rýmující strýc Gunstick. Samozřejmě se k nim přidají inteligentní, pohledný a bojově zdatný Old Shatterhand a jeho přítel, náčelník Apačů Vinnetou. A tím celé dobrodružství začíná! Druhá polovina plánu se nachází na dobře opevněné farmě paní Butlerové a má ji pan Patterson, Engelův parťák. První pořádná akce je tedy boj o farmu, který vypadá beznadějně, ale pomůže Vinnetou s indiány z kmene Osage. Na cestu ke Stříbrnému jezeru se ke skupině přidává také vtipný hledač motýlů, lord Castlepool. Brinkleymu se povede unést Ellen, což je Fredova krásná ženská, a na chvíli je zajat také pan Patterson, později také Fred. Skupina je také mylně obviněna kmenem Uteů z vypálení jejich vesnice a zabití žen a dětí, které mají ve skutečnosti na svědomí bandité. Skupina je souzena radou starších, jsou uznáni vinnými, ale Old Shatterhand má možnost vybojovat si život zápasem na život a na smrt s náčelníkem Uteů „Velkým vlkem“. Zde se ukáže jeho perfektní postřeh, rychlost a také velké srdce. Tohle ovšem zástupci náčelníka kmene Uteů „Valící se hrom“ nestačí a podnikne sólo akci proti skupině hledačů pokladu, a tak jej musí Velký vlk zastřelit. Pak dojde na vykouření dýmky míru a všichni se společně vypraví ke Stříbrnému jezeru. A co je na Stříbrném jezeře? No přece poklad, ne. Brinkley dostane z Freda informace ohledně toho, kde je, a pak nechá postavit vor, aby se dostal s pár svými muži do jeskyně, kde je poklad. Ten střeží starý indián. Vinnetou, Old Shatterhand, lovec motýlů, a především posila v podobě usmířených Uteů mají nyní za úkol bandity zastavit. Kdo bude rychlejší a kdo vyhraje závěrečnou bitvu? Střílející banditi, nebo indiáni bez palných zbraní, ale zato s Old Shatterhandem, který má proklatě přesnou mušku? Uvidíme…To je asi vše, co mě k tomuto pohádkovému filmu napadá. Celkově to bylo celkem příjemné, ale úplná idylka to nebyla – umírali tam lidé, občas také nevinní a neozbrojení civilisté.

Poklad na Stříbrném jezeře je akční jízda, která svou vypravěčskou dynamikou může směle konkurovat svým americkým vzorům. Navíc černobílé postavy jsou natolik mistrně typizované, že si je oblíbí snad každý. Vždy, když zazní nádherná úvodní melodie a vypravěč pronese: „Tak tady jsou, legendární postavy našeho mládí“, vracím se zpět do dětství.

Tak tady jsou, legendární postavy našeho mládí.1)  Poklad na Stříbrném jezeře jsem poprvé sledoval někdy v roce 1966 nebo 1967 v sídlištním kině Novodvorská v Praze. Velký multifunkční sál čerstvě dostavěného kulturního domu byl zaplněn židlemi, na nichž dováděli natěšené děti i lehce zvědaví, lehce otrávení dospělí. Promítání se po chvilce asi na pět minut přerušilo a přítomní zatím vášnivě probírali, čeho byli na plátně svědky. Při dalším přerušení nám bylo oznámeno, že se filmový pás přetrhl a že náprava zabere tak čtvrt hodiny. Vrhli jsme se na přítomnou zmrzlinářku a vykoupili jí celou bedýnku, s níž jinak chodila po sále a nabízela lahodné občerstvení. Když spočítám délku filmu, délku týdeníku a krátkého filmu, které se tehdy automaticky promítaly před vlastním filmem, přidám nějaký čas k usazení, tak jsem celkem strávil tímto elektrizujícím zážitkem asi tři hodiny._____ Nebylo to moje první setkání s Vinnetouem a Old Shatterhandem. Mé "poprvé" se konalo v sále divadélka Gong v Praze 9, kde jsem zhlédl divadelní představení o Vinnetouovi. Vrátím se k této vzpomínce, až budu psát o vinnetouovské trilogii. Ale můj první film byl právě Poklad._____ 2)  Než se někdy v budoucnosti vrhnu na sepsání dojmů z mayovek jako celku, uvedu zatím jen pár drobných postřehů._____ Old Shatterhand nosí začátkem filmu plnovous._____ Rvačka banditů o zlato působí jako z nepovedené grotesky._____ Neskutečně podmanivá hudba._____ Takto promluvil Fred, syn zastřeleného otce:... abych potrestal bandity. Jsou zlí a špatní..._____ 3)  Jako western nestojí Poklad za moc. Ale jako prvnímu filmu budoucí legendy mu přidávám hvězdičku.

Filmová klasika, která si u mě drží hvězdu navíc hlavně díky dětské nostalgii – těžko bych spočítal, kolikrát jsem tohle dobrodružství s Vinnetuem vlastně viděl. Scéna přepadení Butlerovy farmy bandity patří dodnes k těm, při kterých se tají dech, a jako dítě jsem si ji často přetáčel. Druhá polovina filmu už sice ztrácí trochu dech, ale v podobném kolísavém tempu se odehrávají i ostatní filmové adaptaceMayovýchrománů.