Tada, kimi o aišiteru (2006)

Rozloučení přijde vždycky dříve, než si uvědomíme svoje city. Když mě políbíš, možná zemřu štěstím! Emocionálně vystavěný příběh, který mi dozajista něco dal,Shizurubyla super, aleMakotobyl jakožto hlavní hrdina hodně špatně vystavěn, neměl vůbec empatii ani inteligenci, jeho vnitřní logiku jsem rovněž moc nechápal, herec navíc vůbec neuměl hrát na rozdíl odAoi Miyazaki, což ubíralo na důvěryhodnosti filmu - a kazí to tak výsledný dojem jinak příjemného, civilního filmu o fotografování, citech a toho, že štěstí máme kolikrát přímo před očima, uvědomíme si to ale kolikrát velmi pozdě. I tak to ale ve mně kousek něčeho zanechalo :)***6,3/10***

Je to takové pěkně komorní, má to ale neskutečnou atmosféru, moc krásnou přírodu, když ten příběh je vlastně o ničem. Dokázali ho ovšem vytěžit dokonale, má to velmi výrazný překvapující moment, se kterým mám trochu problém, protože Miyuki se v něm prostě nechovala tak, jak by se choval normální člověk v dané situaci. Jsou to takové mírně slabší 4 hvězdy. Ta fotka v životní velikosti na konci je ale ovšem úplně nadpozemská.

Překvapilo mě to a to je dobře, kamarádství bylo hezky ztvárněno, ovšem na úkor děje, ústřední dvojice dobře zvolena, zejména děvče odsouzené k roli „kamarádky“ bylo charakterově velmi velmi zajímavou postavou, dávám o hvězdu míň čistě proto, že už teď vím, že za pár dní už si na film nikdy nevzpomenu, tak unyle povětšinou působil.

Z tých niekoľkých východoázijských romantík, ktoré som poslednú dobu videl, mi Heavenly Forest najviac sadol a aj ma najviac dojal. Bude to veľmi sympatickými postavami, sústredeným rozprávaním, presným načasovaním scén, záverečnou katarziou alebo aj vhodne zvoleným prostredím. Skrátka všetko šľapalo presne tak ako malo a osobne som tu nič citovo vydieračské nezaregistroval, proste ak chce niekto takýto príbeh rozprávať, tak má na to právo a lepšie ako v Heavenly Forest to už lepšie nakrútené byť nemôže. Opäť platí, že vopred je najlepšie nič nevedieť, čiže byť na tom tak ako hlavný mužský predstaviteľ. Obe japonské herečky boli extrémne sympatické a krásne.

Taká až rozprávkovo naivná romantika medzi párom odohrávajúca sa na univerzite. Obidvaja sú hanbliví a stránia sa druhých. Ona je taká malička a detinská. Všetko si užíva s nadšením. On je úplne mimo čo sa týka žien. Vôbec ich nechápe a to jeho hm? mi miestami už išlo na nervy. Pôsobil jak dement. Takže nakoniec ona pôsobila v ich vzťahu ako tá zrelšia. Pritom to vlastne ani poriadny vzťah nebol. Ona sa síce do neho zamilovala od prvej chvíle, ale on ju bral len ako kamarátku, keďže miloval inú a až postupne sa zamiloval do nej. No a keď sa konečne pobozkali, tak sa ich vzťah nadobro prerušil, pretože aj keď nie sme v Kórey ale v Japonsku, tak v tom musí byť zakopaná nejaká smrteľná choroba. Posledných 20 minút mi už príliš nesedelo. Namiesto toho, aby prežíval s ňou ťažké časy, tak ona radšej nadobro zmizla a následná vysvetlovačka toho, čo sa jej privodilo ma už proste vôbec nedojala. Čo je škoda, lebo do ich vzájomného bozku romantika medzi nimi fungovala dokonale aj keď si to obidvaja poriadne neuvedomovali. Herecky je to tiež dobre. Hiroši Tamaki je ako ňouma dokonalý a Aoi Mijazaki je neskutočne roztomilá. Z ostatných postáv ešte zaujme Meisa Kuroki ako ich kamarátka do ktorej bol na začiatku Hiroši Tamaki zamilovaný. Film má celý čas nádhernú atmosféru, len škoda toho vlažného finále, ktoré kvality filmu zráža. 7/10.