Tabu (1931)

Je s podivem, že v době, kdy u nás film promluvil, se ještě jinde natáčely filmy němé. Docela bych byl zvědavý, jak dlouho by to vydrželo zrovna Murnauovi, kdyby mu bylo dopřáno více let života. Co filmu chybí ve slově, to bohatě vynahrazuje (jak jinak, že) hudbou. Ještě že aspoň stopáž není přepálená, tak se těch pár desítek minut dá vydržet poslouchat neustále hudbu. Tentokrát jsem nepoužil tlačítko MUTE, a proto jsem si nemohl nevšimnout, že v jedné chvíli zní náš Smetana. Ať mi nikdo nevymlouvá, že tam zní Smetanova Vltava! A to zrovna ve scéně odehrávající se na moři. V titulcích to ovšem uvedeno není. - K filmu samotnému: opět filmová lahůdka, jen zpočátku to tak nevypadalo, než se něco začalo dít. Můžu opět poděkovat jen Film Europe. Kéž by Murnauových filmů uvedl více!

Proslulé prokleté natáčení v tichomořském ráji jako jeden z posledních zástupců němého filmu. Murnau se rozhodl ještě chvíli ignorovat přechod na zvukové snímky a řeč simulovat univerzálním fyzickým jazykem domorodých kmenů. I díky obsazení naturščiků pak film zachovává i onu expresivitu ve vyjadřování. Údajně trýznivý tvůrčí proces, vyznačující se režisérovou povýšeností, agesivitou i technickými obtížemi na filmu nejde moc poznat a ten láskyplný příběh naivní dvojice, které jdou po krku jak kmenové tradice, tak civilizační cynismus s nimi docela prožíváte. I díky těm autentickým kulisám a postavám. Anne Chevalier je moje Zendaya.

Prekvapivo veľa vaty, hlavne v úvodných 35 minútach, som si schválne pozrel čas, kedy sa konečne začne riešiť aj ako-taká zápletka. Je to klasická romantika, kedy si dvojica užíva románik, zakázaný románik. A na konci ich nečaká happy-end čo by sme čakali. Vzhľadom na nudný priebeh, kde najzaujímavejším sú exotické zábery, sa však jedná o drobný plus. Spolu s tým, že Murnau je jeden z mála tých, ktorý v nemých filmoch rozpráva veľa obrazom a nie až tak titulkami.

Milostný film, v ktorom hrajú prevažne domorodci a ktorý je klasickým príkladom tragickej lásky v kinematografii. Etapy šťastia striedajú etapy súženia, iskerka nádeje, aby na koniec prišiel tragický koniec. Začiatok 30. rokov by si pýtal zvuk, tento film je však ešte stále nemý, zato mu nechýba riadna dávka drámatických udalostí, na tridsiate roky a Hollywood netypických. Popri nich sa však nevyhne mnohým hluchším miestam - tance a domorodé rituály - vďačné skôr pre dokumentárny film, nie hraný. Na záver postreh - "herec" v hlavnej úlohe dosť pripomínal futbalistu Neymara.

Po projekci na LFŠ s živým-mrtvým doprovodem od uspávačů hadů jménem Ångström jsem si to musel dát doma ještě jednou s původní muzikou, s kterou film notně ožil, ale hrome, stejně bych od posledního Murnaua čekal víc než (jak jinak) formálně suverénní jednoduché melodramátko ozvláštněné exotickými kulisami (vzhledem k značnému tahu na komerční bránu a vrchovaté míře manipulace bych se zdráhal použít pojem „etnografie“, i když tanečky hezký).