Ta, která odešla (2016)

Horácia mohla byť zatrpknutá a zlá po tridsiatich rokoch vo väzení za vraždu, ktorú nespáchala. Ona však bola plná lásky k blížnemu a to že plánovala vraždu človeka, ktorý ju poslal do väzenia som chápala, hoci som nechcela, aby si svoj život takto pošpinila. Čakala som, ako sa to všetko vyvinie. Život na okraji spoločnosti prinášal každý deň nové príbehy ľudí fyzicky aj duševne postihnutých. Horácia všetkým v rámci možností pomáhala a nič za to neočakávala. Napriek bezútešnej biede, som z filmu nemala zlý pocit a tie takmer 4 hodiny ma vôbec nenudili. /TenBalutby som nejedla, ani keby mi véééľmi dobre platili/.90%

Nádherný film, viděl jsem ho v kině na LFŠ 2017. Od té doby jsem na něj nikde nenarazil až teď na Edisonline. Tak jsem si dopřál ty necelé 4 hodiny znovu. A musím říct, že to bylo stejně silné jako poprvé. Ano, je to pomalé, ale i v těch zdánlivě statických záběrech je na co koukat. Krásný příběh, krásná kamera!

Soucítná, ale nesebedojímavá analýza svíjivého těsného objetí zoufalství, laskavosti a dennodenního ultimátního hrdinství chudých a vyloučených. Z neútěšné plnokrevně prokreslené specifické reality dnešních Filipín, v jejichž horkém podnebí se nestydatě obnažená fyzičnost mísí s prachem a potem lopoty, bezprostřední syrovostí emocí, kulturou křesťansko-magických kultů zázraků a tvrdým pragmatismem kapitalismu jako zdroje nejkrutější bídy, násilí a bezpráví. Natočeno plně pohrouženě a případně v jedinečných lokálních podmínkách, a přece s klidným vědomím, že by totéž zlo obracející se již i proti svým původcům mohlo být stejně bolestně zachyceno i v kterémkoli jiném místě dnešní vyčerpané společnosti a planety. *** Překládala jsem řadu textů do sbírky moderní filipínské povídky Kuřata v hadí kleci (2020), kterou doporučuji, chcete-li se v tom uhrančivém prostředí se stejnou dávkou nevydržitelné bolesti a bezelstnosti nořit a šťárat o něco déle než tyhle fascinující tři a půl hodiny. *~

Skutečně těžké, dost depresivní, plné marnosti...nihilismu, žádný tropický ráj, Filipíny jako temný, černobílý svět, ve kterém je potřeba umět přežívat. Horácia se vydala na cestu pomsty, nicméně její zbraní, vedle pistole, je hlavně upřímné lidské pochopení, navzdory vlastnímu utrpení dokáže pomáhat, prosvětlit druhým tu všudypřítomnou šeď a tmu. Dlouhé, statické záběry a scény, bez jakéhokoli náznaku tónu, vypráví příběh pomsty, jenž se postupně rozmělňuje ve zcela autentické atmosféře a více či méně obsáhlých příbězích (ne)obyčejných lidí, kteří se na zmíněné cestě naší hrdinky, jejíž osud si jen těžko dokážeme představit, objeví. Silný, naturalisticky laděný filmový zážitek o hledání dobra v člověku a jeho souboji s lidskou nenávistí, to vše z oblasti Dálného východu, kde je domorodý jazyk plný anglických výrazů a kde se asiaté modlí k Bohu.

Toto je asi ozaj prvý film z filipínskej produkcie, ktorý sa ku mne dostal, tak som bol zvedavý. A v zásade to až tak nesklamalo, ale zároveň ani nenadchlo. Príbeh väzenkyne, ktorá sa nespravodlivo odsúdená vracia a chystá pomstu - staré známe klišé ako vyšité. V tomto prípade to bolo len poňaté viac umelecky, či už čo sa týka čiernobieleho obrazu, tak aj dlhých scén, ktoré ulahodia hlavne milovníkom pomalých a sekvenčných filmov. Ja takýmto snímkom veľmi neholdujem, preto u mňa je to len ťažký priemer. 50 %