Synonyma (2019)

Kurs francouzského jazyka pro pokročilé.1) Inu, moc jsem snímek nepochopil, ale rozhodně mě zaujal._____ 2) Poněkud surreální film se nedá příliš logicky vysvětlit. Hlavní postava i další jednají podivně, místy neracionálně. Celé východisko je taky divné. Divné, ale nikoli nepochopitelné. Něco ve filmu se dotýká divákovy duše a rezonuje. Duše odpovídá, chvěje se (jen trochu, nebojte se) a to činí film tak atraktivním a i mezinárodně úspěšným._____ 3) Někteří diváci i kritici se zaměřili na pro někoho kontroverzní scény, některé blízké pornografii - Joavovu nahotu s lehce ztopořeným penisem, jeho neujasněný vztah s Emilem, jeho zážitek s fotografem. Ale v tom jádro pudla nevězí._____ 4) Poté, co Nadav Lapid skončil svou tříletou vojenskou službu v Izraeli, nastoupil na universitu v Tel Avivu studovat filosofii. Začal se rovněž zajímat o film a po roce se spontánně rozhodl ve věku 21 let emigrovat do Paříže. Yoav je režisérovo alter ego. Stejně jako Lapid, Mercier se nikdy francouzsky neučil před svou cestou do Paříže, až během práce na filmu, čímž poskytl postavě potřebnou autenticitu. Zatímco se ovšem režisér posléze vrátil do Izraele, Mercier po filmu zůstal v Paříži._____ 5) 44letý heterosexuální izraelský režisér a scenárista Nadav Lapid napsal scénář společně se svým 71letým otcem Haimem._____ 6) Vysvětlení, které mi hodně pomohlo film pochopit, podává sám režisér:There’s no political party in Israel that could adapt this film. The film doesn’t talk about political dilemmas in Israel. The film talks about the collective Israeli soul and the Israeli collective soul is a sick soul. Something in the deepest essence of the Israeli existence is false – is rotten. It’s not just Benjamin Netanyahu – it’s not special to Israel. But, at the same time, I think this Israeli sickness or nature is characterized by young Israeli men muscular, smiling, who don’t raise any questions and don’t have any doubts. They are extremely proud of being Israeli. They have a totally dichotomist vision of existence: Us versus all the others._____ 7) Na úspěchu snímku se výraznou měrou podílí i hlavní představitel, 26letý Izraelec Tom Mercier (Joav). Tento přemýšlivý chlápek s velmi přitažlivým tělem začal jako úspěšný judista v Izraeli. Pak sport opustil a začal tancovat. Na jeho projevu hereckém i mimohereckém je patrné, že se hledá nejen jako herec, ale i jako člověk. Film je jeho herecký debut._____ 8) Rovněž 25letý Quentin Dolmaire (spisovatel Emile) dodává milovníkům pěkných chlapců další podnět._____ 9) U zmíněných herců jsem nezjistil, zda jsou homosexuální anebo ne. Hrají ale často (Mercier tedy 2x) ve snímcích s gayovskou tématikou.

Z mé strany naprostý krok vedle. Příběh se nerozjede, během čekání se neděje nic a konec není uzavřený. Někoho možná tyto zoufalé experimenty bez sdělení a s vytřesenou kamerou, kterou bych vážně tipla na mobil, naplňují, já však dobrodružnějším povahám doporučím spíše cosi ve stylu Ztraceno v překladu.

Izraelský utečenec, který dostal z vojny v Izraeli PTSD, se přijel na vlastní pěst naturalizovat do Paříže aby se z něj stal echt-Francouz, což by mu možná i docela šlo, kdyby už se bohužel před tím nestal magorem, což skoro dozajista způsobí, že v naturalizačním procesu člověk pak jaksi dost nežádoucím způsobem vyčnívá, což je vždy jaksi docela dost na překážku účelu tohoto procesu, tedy naturalizace samotné, kvůli které do Francie přijel především. A tak je Yoav (skvělý Tom Mercier - na kterého se těším v dalších projektech) beznadějně zacyklen do jakéhosi Groundhog Day oparu ála bageta-eiffelovka-baret, při kterémžto cyklu není schopen ze sebe setřást Izraelskou minulost a odrazit se od nějakého pevného bodu a začít svůj "nový" život s čistým štítem od znova ve vysněné Francii. PTSD z vojny není žádná prdel, ale i tak jsem se v tomto herecky, výrazově i dialogově příjemně minimalistickém weird ass French filmu (jinak taktéž nazýváno nová francouzská vlna) párkrát od srdce zasmál. "Do you even know any famous French people? ... -Celine Dion!" a "Boredom structures me!". Je to poctivé filmařské uchopení příběhu jednoho bláznivého mladíka, co se rozhodne pro bláznivý a radikální krok ve svém životě, opustit mateřskou zemi a vydat se bez peněz a kontaktů, jen tak nazdařbůh do Francie a zrovna a nemlich tam řešit se všema lidma co potká, ale i s náhodnejma kolemjdoucíma na ulici a v metru, že je Žid jak poleno a co voni s tím jako. Krom toho, že nechápu, proč jsme se museli celý film několikrát dlouze dívat na Yoavova obřezaného šulína, asi celkově jen jediná výtka: nemuselo to trvat 2 hodiny. 75%

Vcítiť sa do hlavnej postavy tohto "novovlnného" filmového experimentu je ťažké za prvé vďaka samotnej postave a za druhé vďaka spracovaniu. Verím, že autorský scenár a konečný výsledok na plátne je pre Lapida presne taký, akým ho aj zamýšľal, ale naplno sa zrejme doňho vcíti snáď len on. Synonymá rozhodne nie je žiadne utrpenie tie dve hodiny sledovať, celkom mi odsýpali, len som mal dojem, že ďaľší dvaja Izraelčania vo filme by boli vhodnejším objektom pre stvárnenie hlavnej postavy, už len z toho dôvodu, že boli aktívnejší. Náš mladík v podstate len fňuká a veci okolo neho viac menej len plynú. Zaujme metafora mosta, na ktorom sa odohráva viacero scén, respektíve sa cez neho prechádza.

Nadějný začátek příběhu se následným pozérským způsobem vyprávění a chaoticky vedenou kamerou rozpadá na tisíc nervních kousků. Neotřelému snímku také dost škodí nesympatický hlavní hrdina, jehož odění do roucha Adamova mi dávalo smysl pouze v úvodní pasáži filmu. (45%)