Syn Růžového Pantera (1993)

Naprostá ostuda a hrůza. Už kletba byla nekoukatelná ale sem tam tam byla povedená scéna, tady jsou jediný lepší scény s Dreyfusem a zbytek je recyklace vtipů z předchozích dílů. Někdy je lepší skončit, než takhle pošlapat celou sérii, ale chápu že to asi vydělalo dost peněz. Naštěstí je to poslední díl, protože větší dno si už nedokážu představit. Celý je to tak strašně debilní a nudný. 1/10

Na desiate výročie od uvedenia do kín posledného pantera (Kliatba Ružového pantera, 1983), sa na scéne zjavilo toto čudo. Jedno sérii treba uznať. Istým úchylným spôsobom ma veľmi baví sledovať, ako sa menila, akým spôsobom sa vyvíjala, ako s ňou narábali tvorcovia behom desaťročí. Z galantnej, decentnej krimikomédie s Davidom Nivenom v titulnej úlohe, sa už v dvojke stal bláznivý spin-off Sellersovho Clouseaua. Neskôr ho pre-obsadili Alanom Arkinom. Katastrofa. Po ňom sa vrátila pôvodná partia Edwards/Sellers a vznikli najlepšie diely. Následne Sellers nečakane zomrel, čo však nezabránilo vzniku ďalších filmov (použili sa staré scény a vystrihnuté pasáže z minulých dielov) a začalo sa nezmyselne hrať na paranoickú strunu, že Clouseaua možno nezomrel počas leteckej havárie. Po pravde pátral jeho americký náhradník. „Nezmyselne“ preto, lebo Sellers bol v tom čase už dávno mŕtvy, takže „asi“ každému muselo byť jasné, že sa proste nevráti, že je mŕtvy naozaj. Keď čuduj sa svete ani toto nevyšlo, prišli tvorcovia s nápadom ponúknuť svetu... Clouseauovho syna! Talianskeho! A nezahral si ho nikto iný, než tamojší šialený štyridsiatnik Benigni. Ten sa pre podobné úlohy narodil podobne, ako Pierre Richard, ale toho som mal vždy oveľa, oveľa radšej. Scenár nie je žiadny zázrak. No to asi neboli ani scenáre k najlepším dielom so Sellersom. Boli však pozliepané z výrazných scén. Tie v Synovi Ružového pantera absentujú. Celé je to fajn (ak uvážime, že bez Sellersa to proste už tak nejak principiálne nie je ono), ale nejedná sa ani o žiadny výnimočný komediálny zázrak. Vlastne som sa skoro vôbec nebavil a z toho dôvodu dávam len 2*. Objektívne by si to možno zaslúžilo tri, ale pravdepodobne sa zhodneme na tom, že nie je dobrý nápad dávať 3* komédii, pri ktorej sa človek nesmeje. Potešilo ma každopádne, že scenáristom sa podarilo nájsť spôsoby, ako do hry vrátiť obľúbené postavy Dreyfusa a Cata, ktoré by sa tu teoreticky bez Sellersa vyskytovať nemali. O réžiu sa opäť postaral Blake Edwards, ktorý sa podieľal i na scenári, s ktorým mu pomáhal syn Geoffrey. V rokoch 2006 a 2009 sa objavili dve americké verzie so Steveom Martinom a odvtedy je séria mŕtva. Na ústredný panterovský song sa podarilo nahovoriť Bobbyho McFerrina.

Gagy zde ujdou,akce taky ujde,příběh a scénář jsou trochu slabší.Benigni jako "mladý" Clouseau je místy komický a přihlouplý.Dávám 2 hvězdy.Na sérii s Peterem Sellersem to ale nemá.Film Syn růžového pantera je místy silně a místy jen slabě komický.Roberto Benigni je zde místy vtipný hodně,ale místy je "trapný".Dávám  50 procent a to hlavně za popleteného venkovského policajta v podobě právě Roberta Benigniho.Na drama "Život je krásný"to ale vůbec nemá...Slabší role.

Jasně, snaha oživit jinak komerčně úspěšnou sérii Růžového pantera tady byla zase a těch pokusů bylo několik. Neujal se žádný. Jacques sen opravdu podobá Clouseaovi, protože je stejný nešika. Stejný a přitom totálně jiný. Situace, do kterých se dostává jsou spíše na hranici trapnosti. Sám Roberto Benigni situaci nezvládl. Nevypadá na první pohled jako komediální herec a ani jednotlivé scénky nedokázal zahrát. Taky hlavní dějová linka není nijak zvlášť propracovaná. Zapojení Claudie Cardinale mělo být asi spíše tahákem pro diváky, jinak to žádný valný smysl nemělo, protože s hereckou úlohou, kterou dostala, si mohla poradit jakákoli herečka. Tam žádný prostor pro invenci nebyl. To je problém celého scénáře, že nenabízí nic objevného, nic nového. Že syn padá, zakopává nebo se snad mlátí Katem je už ohrané a ani to R. B. nedělá zábavně. I role inspektora Dreyfuse je zvláštní. Dříve se ze všeho Clouseovského mohl doslova pos.at a najednou mu nevadí, že syn je stejný packal a způsobuje mu nepříjemnosti a to i zdravotní. Naopak mu vlastně fandí. Opravdu by mě zajímalo, zda tyhle pokusy stojí producentům za to.

To, co tu nejde přehlédnout, je, že tu 55letá bohyně Claudia Cardinale vypadá tak na 40, max. na 45. Na rozdíl od všech předchozích dílů tu vyšší pozornost dostane Dreyfus a taky se tu objeví Kato. Celé je to vlastně taková nastavená kaše o tom, že starý dobrý Clouseau zasemenil do lugašské princezny Jasmíny a byla z toho dvojčata. Jeho syn Jacques Gambrelli je místní velmi trhlý seržant, ale to už je spíš na pokraji trapnosti. No co už, koukat se na to dá, jednou.