Svět na kraji světa (2020)

K tomuto filmu jsem se dostal jen přes skladatele Daniela Blumberga, jehož jsem docela nedávno začal objevovat. Ve zdejších recenzích jsem četl, že ta hudba je nepříjemná a otřesná. Je vidět, že bez symfonické rutiny lidé filmovou hudbu neakceptují. Svou povahou jakéhosi křehkého i hlučného akustického ambientu je přitom k danému filmu naprosto adekvátní. Samotný film o tajném lesbickém vztahu ze společenského pravěku a touze uniknout z vnějšně a ještě více vnitřně nehostinného světa, která je předem odsouzena k neúspěchu, mi tématem, dobově i místně připomíná útrpnou ženskou linku ve "velké mužské válce" z filmu Could Mountain. A nemám k němu žádné výtky. Zaujal mě stejně jako hudba.

Tak toto bolo fakt "na konci sveta". Ani sa nečudujem, že tým ženám bolo tak clivo, obzvlášť, keď mali takých manželov. Asi každému bolo jasné, kam to celé speje, a presne tam sme sa aj ocitli. Ženy končia vo vzájomnom náručí a objavujú svoje tajné túžby. A to je vlastne všetko - toto je celková pointa filmu. Po dejovej stránke to bolo teda triviálne, dialógy tiež nič moc, takže celý film zachraňovala atmosféra a pozoruhodné scenérie s kulisami a kostýmami. Aspoň za to 2*.

Film sleduje vzťah dvoch žien žijúcich na samote so svojimi manželmi, medzi ktorými vznikne priateľstvo a niečo viac.  Dej je popisovaný skrz denníkove záznamy. Je tu prítomná pekná atmosféra osamelého domu v lone prírody a napriek tomu, že sa tu toho moc neudeje,  film na mňa pôsobil emocionálne ako sa ženy vzájomne snažia nájsť niečo pekné v ich ťažkom živote. Nahá lesbická scéna tu trvá len pár sekúnd, o to tu nejde. Taky smutný film .

Ta neutěšená atmosféra amerického zapadákova byla až pohlcující. Sledovala jsem film, kdy zrovna venku taky nebylo moc přívětivě. Název je opravdu velmi výstižný. Někdy nám prozradí mnohem více než jakákoliv anotace. Mé neblahé tušení se potvrdilo. Pořád jsem si ale říkala, že ta příroda a krajina není tak úplně americká, že je to natočené někde v Evropě. Chtěla bych si přečíst knižní předlohu. Tedy v českém jazyce samozřejmě.

Zvláštny film. Zo začiatku to vyzerá, že chce čo najrýchlejšie prejsť k lesbickej scéne, tá ale neprichádza. Fyzickej stránke je venované minimum priestoru, viac sa film venuje akejsi potrebe byť spolu, prekonať ťažké časy. Scenár zaujímajú úplne iné veci, ako by človek v queer-ovke (resp. romanci) očakával. Ide si pomaly a potichu, prežíva. Rovnako záverečné emócie fungujú utlmene, viac pre postavy, ako divákovi. Drámu prechádza mimo reči. Reč používa knižnú. Tým neustálym šepotom mi pripomínal Malicka. Film je to ozaj nedivácky, na rozdiel od posledných, dobových - omnoho ambicióznejších, zakázaných lesbických lások, nad ním ale ide aj premýšlať, nie len sa kochať. Každopádne, odpad tomu može dať iba idiot.