Strnadovi (2017)

Strnadovi patří bezesporu k těm zajímavějším a sympatičtějším párům z cyklu Manželských etud, jsou jedni z mála, kterým to vydrželo a jejich příběh má přes všechny komplikace víceméně happyend, ale přesto si nejsem jist, že film vypreparovaný z televizního cyklu, přináší intenzivnější nebo komplexnější příběh. A to přesto, že se filmová verze pečlivěji soustředí na to podstatné. Ať už jsou to radosti, obyčejný život nebo trable, které jim osud, nebo oni sami sobě, připraví. Ale možná ten pocit pramení z toho, že jsem si film zopakoval v rámci časosběrného manželského maratonu.

Je jasné, že tvorba p.Třeštíkovejzačne po určitom čase pre diváka vyznievať repetitívne vzhľadom na to, že sa na prvý pohľad ani ničomu inému nevenuje (čo nie je úplne pravda), no v tomto tá menej výrazná funkčnosť podľa môjho tkvieť práveže aj tak nebude. Ja by som jej to totiž ochotne zožral znovu a znovu, byť to o niekom tak zaujímavom, ako bolRenéalebo aspoňMallory, no tu už sledujeme iba bežnú rodinu, ktorá zažíva pomerne bežné osobné problémy, v dôsledku ktorých nemajú moc šancu už od podstaty týmito nejak hodnotnejšie zaujať. Asi prvý dokument z tejto zbierky, čo ma reálne nudil, pretože je nie len málo zaujímavý, ale nezaujímavý, a to vôbec nie svojím charakterom. Predsa nemohla vyhrať každým subjektom lotériu, takže ok.

Takovej příběh napíše jen samotný život. Strnadovi si nevybrali jednoduchou cestu životem. Mít 5 potomků a k tomu obchod s tradičními židlemi v době, kdy si každej 2.jouda jede pro nábytek do jistého švédského řetězce, to chce spoustu víry a odpírání. Sympatický je, že se nenechají vláčet systémem a rodina je pro ně přístav.

Nejslabší díl. Větší fňukny jsem dlouho neviděl. Máte 5 dětí, dobrovolně. Začněte monkey byznys na Vinohradský. Průběžně fňukáte, že si ty židle nikdo nekupuje, a jak to je těžký, že ani na rohlíky nemáte. A pak teda když nemáte na ty rohliky, koupíte baráku někde u výpadovky, kde plánujete další monkey byznys. Je to neuvěřitelný, doslova. Teatrální páreček, kterej je rád zajímavej. Litujte nás. Nezapomeň se zase rozbrečet, a pak si vzpomeň na ženskou, který vlak rozšmelcoval dceru, a ve finále byla statečnější, než vy dva dohromady.

Možno najatypickejší Třeštíkovej film. To preto, že tu máme tentokrát intelektuálov a nie socky. Vývoj ich vzťahu je ale značne prekvapivý. Oni totiž až tak takí typickí intelektuáli nie sú, namiesto filozofovania s fajkou v ústach a vínkom v ruke makajú od nevidím do nevidím a svoj plán mať čo najviac detí im vychádza dokonale. Osobne ale u mňa film vyvolával depresie z toho, ako môže niekto žiť v takom extrémnom strese a ešte si to dokáže stále viac a viac komplikovať. Niektoré zásadné momenty sú len letmo zmienené, ak by sme trebárs navštívili dôležitú postavu príbehu na psychiatrii, alebo súd, dielo by tým získalo dôležité body navyše. 70%