Forman vs. Forman (2019)

Len veľmi priemerný dokument, ktorý vyskladal svoje scény prakticky iba na útržkoch z iných dokumentov, ktoré v rámci celku moc ani nedávajú divákovi výsledný charakter nejakého zblíženia sa s danou osobou, po ktorom ako fanúšik jeho tvorby túži. Ako širšie informatívna záležitosť pre bežného diváka, ktorý má len zbežný prehľad o jeho kariére alebo možno ani nepozná jeho meno je to ale pomerne fajn. P.Třeštíkovási ale zas až tak moc práce s tým nedala a skôr mám pocit, že iba stavila na veľkosť jeho osoby v rámci nejakého vzdania mu pocty než dôkladnému mapovaniu jeho schopností. Už nulová zmienka o brilantnomMan on the Moonnapríklad hovorí za všetko.

Celkom schopný dokument, ktorý ma miestami bavil viac, miestami menej, ale zaujali ma hlavne dve Formanove vyjadrenia: Prvé cca v 7-mej minúte (o gymnáziu, kde študoval): "Tak sa rozkríklo, že je to fantasticky vybavená škola a mocipáni danej doby tam taktiež chceli mať svoje deti. Takže tretina nás tam boli deti, ktoré sme ostali po vojne bez rodiny, druhá tretina boli deti mocných komunistických pohlavárov a tretia tretina boli deti veľkých mocných kapitalistov". Druhé cca v 9-tej minúte (o skúškach na divadelnú fakultu): " Bolo to v roku 1949, v roku keď vrcholil tlak nastupujúcej komunistickej ideológie, keď všetci zo dňa na deň prezliekli kabáty..."

Mega osobnost Miloše Formana bych mohl poslouchat celé hodiny, celé dny. Neskutečně silné osudy a srdce na pravém místě. Dokument je výborně sestříhaný, doplněný záběry z natáčení jeho filmů jak u nás, tak v Americe, spoustou archivních záběrů z Formanových soukromých videí a obsahově nabitý informacemi, které leckrát už zazněly jinde, ale o to tady nejde. Jako ukázka charakteru Miloše Formana je to skvěle odvedená práce. Pár jeho vzpomínek v dokumentu namluvil Milošův syn Petr.

Miloš Forman nám pomocí Heleny Třeštíkové či ústy svého syna Petra Formana. Dokument byl stylizován tak, že nám svůj život odvypráví čistě sám. Žádní jeho přátelé, rodina, nejbližší spolupracovníci (dostat Hollywoodské herce před kameru dokumentu H. Třeštíkové by asi byl kapánek problém, ale na druhé straně mu mnozí vyjadřovali hodně obdivu, tak by se mohli překonat) zde nemluví. Neslyšíme tak názory tzv. z druhé strany. Všechno jednostranný pohled M. Formana (čímž samozřejmě neříkám, že špatný). Druhá stránka mince je mnoho archivního materiálu a vzpomínky na téměř všechny Formanovy počiny, jaké asi předtím nikde a nikdy nezazněly (nebo jen minimálně). A po shlédnutí si člověk řekne, že ani tak to nebylo k zahození a škoda, že dílko neobsahovalo ještě delší stopáž. Velikán Forman by si jistě zasloužil ještě větší dokument, ve kterém zazní slova třeba i velkých hvězd a jiných blízkých lidí. Hlavně v prvním případě by to ale dnes sloužilo již jen k polechtání národnostního ega. I tak je ale dokument Heleny Třeštíkové nadmíru kvalitní a moc bych se divil, kdyby do něj rejža ani trochu nezasáhl.

Asi že jinak o Formanovi vím velký kulový, tak jsem byl s dokumentem více než spokojený. O rodičích, o dětech, o prvních krůčcích v Americe a nebo o získání režisérského křesla uHnízdaaAmadea. Hodně moc také potěšily záběry s Havlem a hlavně jeho uvedení v USA. Dva velikáni, kteří pro český stát udělali strašně moc. Do toho záběry a trocha povídání ke slavným filmům (nebo i takovýTaking off, který rozhodně není nezajímavý) a ve výsledku příjemně strávený večer. Při závěrečných titulkách mě jen zamrzelo, že dokument nevzal ještě iMuže na Měsíci.