Katka (2009)

Katka se nesleduje snadno, protože místo jednoduchého příběhu nabízí dlouhý a nepříjemně upřímný pohled na člověka, který se postupně propadá hlouběji do světa závislosti a právě to v člověku vyvolává směs vzteku, bezmoci a smutku, protože při sledování znovu a znovu narážíte na okamžiky, kdy by změna byla ještě možná, ale zároveň vidíte, jak silně dokáže závislost člověka sevřít a držet ho na místě. Dokument je syrový a bez zbytečných komentářů, což je na jednu stranu jeho silnou stránkou, protože divák není chráněn žádnou zkratkou ani vysvětlením a musí sledovat realitu takovou, jaká je, ale zároveň je někdy frustrující sledovat, jak se celý příběh vrací stále do podobných situací, které připomínají uzavřený kruh bez jasného východu. Katka má význam právě v tom, že nic nepřikrášluje a ukazuje dlouhodobé následky rozhodnutí, která se na začátku mohou zdát malá, ale postupně dokážou zničit celý život.

Vezměte si ten největší orgasmus, co jste kdy zažili, znásobte ho tisícem a stejně s k tomu ani nepřiblížíte....tak nějak popsal zážitek s heroinem Mark Renton. Také říkal, že když berete drogy, máte jen jednu starost: sehnat je. A když je neberetem musíte se najednou starat o spoustu zbytečných věcí. Obě tyto myšlenky zazněly i v dokumentu Katka. Kdo má s drogami jistou zkušenost, hned v úvodu zjistí, že toho Katka nenechá. Stane se to ve chvíli, kdy nám se svým chlapcem vysvětlují, že toho rozhodně chtějí nechat, ale ne hned. To je moment poznání. Vše potom je již celkem předvídatelné. A pak tu jsou ty skoky časem. Je jedno, zda skočíte dva roky nebo dva měsíce. Pro člověka bez domova, kterému navíc je většinu času fyzicky špatně, se totiž čas vleče velmi velmi pomalu. A každá věc, jež mu jeho cestu trochu zpříjemní nebo zrychlí, je doslova neodolatelná. A jsme zpět u Marka Rentona, jenž říká, že by si píchal i vitamín C, kdyby ho postavili mimo zákon. A pointa? Kdo potřebuje pointu, když má heroin:-)

Asi by bylo třeba přerušit devastující kritiku fyzické a psychické devastace a zašilhat trochu stranou a poslechnout si i jiní hlasy (nejsou to hlasy moje):Zážitkům po použití drogy se nemůže nic rovnat. Bez drogy je život prázdný a nudný. -Není zde jediným rozdílem čas a trvání? Svou devastaci začínáme hned po porodu a jedině devastace překračuje naši smrt. Na co Katce stačilo 30 let, mně, dejme tomu 70, závod s časem jsem ale stejně nevyhrál. - Ještě dvě drobnější myšlenky mě napadly: Jaká asi byla herecká gáže pro Katku a její dva nápadníky a jak se její role promítla do rámce jejího "osudu"? Jaký je podíl pokročilých technologií (mobil) na distribuci drog, už to asi nebude žádný "I'm waiting for my man." Ještě záverem (už je to také dost otravné): Není případné odsuzovat svět, který neznáme, a o kterém nám jeho účastníci podávají nepravdivé informace (viz též raroh ****). Co znamená v této souvislosti opuštění vlastního dítěte? Proč vůbec se tyto světy vůbec střetávají? Jak porazit svět s 300 milionovou armádou?

Divím se, jak vnitřní, otevřený a propracovaný pohled námHelena Třeštíkována Katku nabízí. Nečekal jsem, že bude dokument o heroinový Katce takovým českým klenotem. Názorně a bolestně sledujeme úpadek a destrukci mladé ženy, přičemž je nám ukázáno i několik světlých chvil (není to jenom černobílé), ale faktem je, že je to jenom nemilosrdně horší a horší. Edukační apel obrovský a horizont 14 let, který filmařka zachytila, obdivuhodný. Tempo mezi skoky v čase je za mě vyvážené, příliš se do dění před kamerou nezasahuje a všechny body, které dokument zachycuje, jsou pro diváka srozumitelné a důležité. A není to pořád jedno a to samé dokola, přestože je tématem závislost na drogách, která často k monotónosti sklouzává.Vyhodnocení:Největší lítost pociťuji ke Katčině dceři, která bude muset zvládnout žít normální a spokojený život.

Třeba mě sežerte, ale tohle je tak napůl komedie. Já tomu říkámSvatba Jiřího Kárypro otrlé. Začátek dokumentu obsahuje výstřižky z původního dokumentuV pasti - Katka. Tenkrát ještě bylo člověku Katky i líto. Chudák mladá holka, která to v dětství a v dospívání neměla jednoduché se zamotá do špatné společnosti a začne smažit. Snaží se z toho dostat a na chvíli se jí to i povede, ale pak zase sklouzává zpátky do sraček. V druhé části dokumentu sledujeme Katky život po odvysílání předchozího filmu a tady už z mé strany není k lítosti absolutně žádný prostor. Musím říct, že jsem se mnohokrát i upřímně zasmál a říkejte si co chcete. Situace a lidi, kteří "Kačenu" obklopují jsou občas silně bizarní. Jinak je samozřejmě naprosto jasné, že nikdo z nich už nikdy abstinovat nebude. Po každém pokusu o léčbu, nebo jakékoliv jiné zlepšení života následuje lavina výmluv a proč to vlastně tentokrát zas nevyšlo, a proč to takhle nejde a bla bla bla. A vlastně o tom celý tenhle film je - výmluvy, lhaní sami sobě, totální sebedestrukce tím největším svinsvtem a pokusy o detox, který samozřejmě zase nedopadne. Je až neuvěřitelné, kolik toho lidské tělo dokáže vydržet. Kateřina ještě dnes stále žije (rok 2025) a já nechápu jak. Co také nechápu je fakt, že její dcera je vlastně prakticky úplně normální a šikovná holka. Tak jen doufejme, že Terezku nečeká stejný osud, jako její vypečenou (nebo spíš vysmaženou) mámu.