Ester (2021)

Tvorbu p.Třestíkovejhodne obľubujem a nepredpokladal som, že by ma spomedzi jej známejších časozberných dokumentov dokázal nejaký zaraziť v negatívnom smere. Tá repetitívnosť vo formáte, ktorá sa tomu dá prvoplánovo neustále vyčítať, tu ale nie je tým, čomu by som venoval úsilie ohľadom vytknutia alebo považoval za potrebné či vôbec vhodné poukazovať. Zaráža ma skôr z toho ohľadu, ako trápne sa po danom bezcharakternom prostredí plazí, ako povrchne a okrajovo toto znázorňuje a ako stereotypne sa snaží pohybovať medzi mantinelmi, ktoré sú prakticky bezduché. Voči takejto televíznej tvorbe, akej je daný subjekt predstaviteľom, mám prirodzene vyvinutý akýsi odpor, kvôli ktorému to pre mňa automaticky stráca hodnotu. V tomto prípade však daný subjekt v žiadnom smere neoplýva ani onou jedinečnosťou, akou sa ostatné subjekty zväčša vyznačovali. Ostatné dokumenty sú navyše v príbehu omnoho bližšie a autentickejšie, pričom vďaka tomu zároveň aj omnoho účinnejšie a nezabudnuteľnejšie.Esternemá z toho nič a dvoma * ju hodnotím iba v rámci jej remeselnej stránky, aj keď ani po tejto nijak pôsobivo nezaujme. Časové odskoky a hlavne vedenie daných interview tam moc nedávajú zmysel a prakticky vyznievajú, akoby tam boli iba z povinnosti kvôli tomu, že chcú filmári jednoducho využiť potenciál niečoho, na čo natrafili úplnou náhodou a o čom nadobudli presvedčenie, že sa bude plodonosne vyvíjať samo osebe, a to aj bez toho, aby tomu venovali dôkladnejšiu pozornosť.

Ester Janečková je krásná a fantastická ženská. Moc jí fandím, líbí se mi její hlas i televizní projev. Je vidět, že ani ona to neměla v životě lehké a stejně tak, jak je silný její život, tak je i silný tento film. Židovské kořeny v sobě nezapře, má vše, včetně talentu a empatie, aby svou židovskou krev hrdě nosila.

Život Ester Janečkové sám o sobě vlastně žádné velké zvraty nepřináší. Snad jen ty dva hlavní. Za prvé, když se z Ester zdravotní sestřičky stane herečka. Za druhé pak, když se z Ester herečky stane matka a manželka, což samo o sobě přináší nové životní zápletky. V první řadě je třeba ocenit cit Heleny Třeštíkové, která si fakt umí zvolit adeptku pro dokument. Rovnou se s ní stane herečka a moderátorka, jedna z těch velmi populárních, takže dokument tím dostává nové grády. Jenže E. J. se nadále potácí v nevěrách svého muže a jejich neustálé rozchody a návraty k sobě působí trochu nevyrovnaně a navíc jako z nekonečného seriálu. Jako by si slavná moderátorka neuměla vážit sama sebe a všechny nevěry toleruje a odpouští. Ano, její zpovědi jsou pravdivé a silné, ale na druhé straně by tohle samo o sobě vystačilo asi na 13. komnatu.

Problém většiny dokumentů od Třeštíkové je ten, že jsou všechny prakticky na jedno brdo. A tak jediným měřítkem kvality je vlastně osud a příběh ústřední postavy. Ester Janečková má rozhodně co říct a především druhá polovina jejího příběhu je hodně silná. Nicméně právě ta první polovina je docela nudná a celý koncept nepřekvapivý. Proto průměrné tři hvězdy.

Cesta Ester Křížkové-Janečkové, která vedla ze zdravotnictví přes studia na DAMU až k profesi populární televizní moderátorky, se zdá být úspěšným naplněním životního údělu této sympatické a empatické osobnosti. I ona musela ale odvalit mnohé balvany nepřejícího osudu – opakovanou manželskou nevěru, nečekaný potrat a smrt patnáctiletého synovce, který se nedokázal vyrovnat se svou homosexualitou. Role Ester Janečkové není tedy jen společenská a mateřská, ale má svou výraznou odezvu právě ve veřejných organizacích bojujících proti šikaně a stojících na straně všech handicapovaných dětí a mladistvých. V tom jako by se obloukem vlastně vrátila ke svým středoškolským létům, k potřebě pomáhat a podávat pomocnou ruku těm, kteří ji potřebují.