Storytelling (2001)

Přijde mi, že se Solondz po trefných, černohumorně realistických satirách posouvá kamsi směrem k černohumorným lehkým bizarnostem - což vnímám i na základě dávnějšího zhlédnutíPalindromů, které to v sobě mají ještě výrazněji. Samozřejmě tu pak je ta polarita mezi "fiction" a "non-fiction" částmi, kdy z první vyplyne, že co je napsané jako fikce bude brané jako fikce, i když to může být skoro všechno pravda, zatímco druhá pak vrší jeden bizarní a nedůvěryhodný zvrat za druhým, ačkoli má podle jejího názvu zobrazovat realitu. Přitom první mi nepřijde úplně mimo, jen kdyby neměla tak ploché postavy, zatímco ta druhá je spíš záměrně vyhrocenou satirou mířenou do různých okruhů lidí, od kostlivců ve skříni klasické americké rodinky po lidí honící se arogantně za kariérou. Já to ale dokázal brát celou dobu právě jen jako černohumornou bizarnost, protože ta k tomu pasuje nejvíc a hlavně díky ní obě povídky fungují. Nechce se za každou cenu upozorňovat na to nejhorší z lidí jako veŠtěstí, spíš jen do toho, co se veřejně zamete pod koberec a v soukromí plnohodnotně projeví. Zároveň drtivá většina postav je dostatečně nesympatická, aby to pořád byl rozpoznatelně Solondzův film a ne jeho hypotetická měkčí nebo málo zaostřená verze. Tohle je pořád dostatečně chytré a hutně pospojované na to, aby to fungovalo. A oproti mnou již zmíněnýchPalindromůto tady beru. 4*

"You a pervert?" "No. Actually, I'm a documentary filmmaker."Vystavať poviedkový film iba z dvoch poviedok - jednej "fiction" a druhej "non-fiction" - síce môže znieť ako niečo, čo ani nemá zmysel realizovať, ale režisérTodd Solondzvo filme z roku 2001 dokazuje, že to v praxi môže fungovať. A to dokonca aj pri dĺžkovom nepomere dvoch príbehov. Zaujímavejšie (a dôležitejšie) je pri Solondzovom filme pozrieť sa na to, čo chce vlastne tento predovšetkým dramatický počin povedať. Dva na prvý pohľad odlišné príbehy spája rovnaký objekt záujmu - bežný Američan strednej (vyššej) triedy, ktorý sa pre to či ono cíti stratený na predmestí meniaceho sa sveta. Vnútornú prázdnotu väčšiny protagonistov sa Solondzovi darí zachytiť prostredníctvom horkých momentov a použitím ľahkého, ale fungujúceho čierneho humoru. Vďaka tomu má divák zo snímky pocit, že cieli presne tam, kam cieliť chce, ale nepreniká do hĺbky natoľko, aby sa z nej stala sociálna dráma, ktorá sa berie možno až príliš vážne. Film síce pri bližšom pohľade nerozpovedá až tak veľa, ale dostatočne na to, aby v ňom divák našiel pointu.Storytellingje remeselná nezávislá tvorba o nejasnom životnom smerovaní jednotlivcov. Príbehovo obstojné, dramaticky dobré, humorne surové a herecky (až na výnimky) kvalitné. Aj keď miestami Solondzovo dielo pripomína varenie z vody, v konečnom dôsledku ide o vodu, ktorá vyniká svojskou chuťou. Je však možné, že nebude pochuti každému.

Druhý film, který jsem viděl od Todda Solondze, a tentokrát se to moc nevyvedlo. Film je složen ze dvou povídek - o děv*e a o ,,ideální" rodince - z čehož první je tak 25 minutová a druhá hodinová. První povídka se mi vcelku dost líbila na rozdíl od ostatních komentujících. Byla stručná, jasná, zajímavá, se sympatickými postavami a dobrým koncem - horší 4*. Druhá povídka byla o poznání horší. Námětem strašně nezajímavá a zdlouhavá. Postav tam bylo až moc, takže pozornost pořád přecházela od jedné postavy k druhé a nešlo si je moc oblíbit, zvlášť když naprostá většina z nich byla dost nesympatická. Byla to fakt nuda to sledovat hodinu, když se tam nic zajímavého za celou dobu neudálo a když hlavní postava byla strašná smažka s prázdným mozkem. Nechápu, že tohle mělo být hlavní povídkou filmu - horší 2*. Co bych na filmu jinak také pochválil je úvodní soundtrack a hlavní myšlenka filmu - různé metody vyprávění příběhu + jak to může skončit po jejich dovyprávění. Průměrově to vychází na horší 3*, film tak dobrý nebyl, tak snižuji na lepší 2*.Vyhodnocení: Fiction byla prostě lepší😉!

„Mikey, existuje optimismus...a stupidita. A jsou si velmi blízko.“ Po těch 5 filmech, které jsem od režiséra viděl, se mi na jazyk okamžitě kradou slova „typický Solondz“. Tedy, to platí spíše pro druhou část filmu, poněvadž úvodní „Fiction“, krom dvojího velmi trefného hodnocení esejů, vlastně nic víc nenabídla. Za to „Non-fiction“ už se vezla na vlně Solondzových oblíbených témat a humoru (avšak i vážnějších chvilek) podstatně přibylo. Trochu mi vadila lehká vykrádačka Americké krásy (nebo snad odkaz?), ale i tohle zaváhání vynahradil do-vlastních-řad-střílející konec v podobě až mrazivého satirického pohlavku (a jízlivou definici dokumentaristiky režisér postihl už při prvním setkání Tobyho a Scoobyho: „Jste úchyl? – „Ne. Já jsem vlastně dokumentarista.“). Za mě to budou slabší 4*. „Tlak na to, abyste se dostali na univerzitu, je neuvěřitelný. Víte, nedávno dělali takovou studii na mládeži v Bosně během bombardování a zjistili, že stres, který tam mladí zažívali, byl menší než ten, který zažívají studenti amerických středních škol, když se snaží dostat na univerzitu.“

Ako povinná jazda amerického nezávislého leta počas horúceho letného večera v pondelok na čt2 to celkom ušlo. Solondz vždy rád provokoval a niekedy je ťažko odhadnúť uňho umelecký zámer od prázdnej exhibície, ako aj v tomto prípade. Takže povedzme, že je to zaujímavé a ďalej sa v tom radšej nešťúrajme. Paradoxne si po rokoch spomínam iba na tie kontroverzné pasáže, rád by som sa preto k filmu dostal niekedy v televízii znova.