Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2013)

Když se muž, který by už dávno měl sedět v křesle a přemýšlet, kam si položil brýle, rozhodne místo toho vylézt z okna a zmizet, vznikne příběh, který se neptá, zda je pravděpodobný, ale zda je dostatečně zábavný, aby stálo za to ho vyprávět, což adaptace (stejně jako kniha) splňuje s takovým klidem, jako by šlo o běžnou středeční procházku. Události se tu kupí s odzbrojující samozřejmostí, kdy kufr plný peněz střídá další absurdní náhoda a minulost se mísí s přítomností tak nenuceně, že i setkání s historickými postavami působí spíše jako drobná společenská nepříjemnost než jako zásah do světových dějin a celé to plyne tempem, které není ani uspěchané, ani líné, nýbrž přesně takové, aby člověk nestihl zapochybovat. Některé epizody by si zasloužily o něco méně rozvernosti a o kapku více řádu, ale i tak jde o vyprávění, které s lehkostí dokazuje, že život je příliš podivný na to, aby byl brán vážně a příliš krátký na to, aby se neprožil naplno.

Jako čtenář knižní předlohy jsem se při sledování filmu nevyhnul srovnávání s původním románem Jonase Jonassona. Přesto musím říct, že právě zde mi změny ani zjednodušení děje překvapivě nevadily. Film totiž neztratil to podstatné – hlavní myšlenku. „Všechno je tak, jak je, a bude tak, jak bude.“ Představitel hlavní role dokázal velmi přesvědčivě zachytit člověka smířeného se svým životem, který z každé situace dokáže vytěžit maximum. Ať už se kolem něj děje cokoli, nakonec všechno nějak dopadne. Film tak připomíná, že naše vůle a životní síla mohou být silnější než všichni diktátoři světa. Lehká, místy absurdní komedie o svobodě, nadhledu a odvaze prostě žít. A mě to takhle bavilo.

Už delší dobu jsem se u televize tak dobře nepobavil. Knihu jsem sice nečetl, ale podle zdejších komentářů si ji určitě seženu. Nemohu tedy porovnávat přepis švédských filmařů, ale i tak jsem byl mile překvapen. Několik originálních scének mě donutilo i k hlasitějšímu smíchu, což v poslední době není u mě zvykem. Film má dobré tempo, zvláště se mi líbí i hudební doprovod, který mi místy připomíná balkánskou dechovku. Asi taky nezapomenu na postavičku Herberta Einsteina a pobyt v gulagu. Těch absurdit se ve filmu najde víc.

Tak tady bylo špatně asi úplně všechno. Nelíbil se mi casting, střih, hudba ani dialogy. Neřeším to, že se tvůrcům nepovedlo narvat děj knihy do 109 minut. Chápu, že to nejde. Ale ta úporná snaha se o to v maximální možné míře pokusit, z toho udělala zmeť chaotických, na sebe příliš nenavazujících skečí. Navíc doprovázených podivně se pitvořícími herci a lacinou pouťovou hudbou. Nejvíc mě zklamalo, co udělali s chudákem Alanem. Ten původní byl světoběžník s nadhledem, který se všemi dokázal po švejkovsku vydrbat. A tady je z něho švédska verze Foresta Gumpa. Tedy blba, který ničemu, co se kolem něj děje, vůbec nerozumí.

Geniální. Vůbec jsem nečekal, že by mě tento film dokázal tak oslovit. Ale stalo se a jsem za to hrozně rád. Dlouho jsem se takovým způsobem nebavil, od začátku až do konce. A to díky skvělému příběhu, hercům, i nečekanému humoru. Stařík Allan, žijící v domově důchodců akorát slaví své 100 narozeniny, jenže jeho to úplně netrápí a jednoduše vyleze oknem ven ze svého přízemního pokoje a zmizí pryč. A začíná jeho bláznivé dobrodružství, ve kterém nechybí noví přátelé, naštvaný motorkářský gang v zádech, kufr plný peněz a dokonce jeden velký slon. Úvodní dějová linka se může zdát poněkud fádní, ovšem díky zajímavým vedlejším postavám a především neotřelému hlavnímu hrdinovi, se jedná o vskutku zábavnou podívanou. Stařík Allan v podání výtečného Roberta Gustafssona, je opravdu nevšední. Nemá problém s nikým, ať už si dotyčný člověk počíná v dobré či zlé víře. On si zachovává klid a rozvažnou mysl. Společně s jeho jistou stařeckou nepředvídatelností, senilností a černým humorem, který hojně používá, je naprosto odzbrojující. Kromě toho film nabízí jeho životní průřez, který sám vypráví. Od narození, přes útlé mládí, kdy si asi v 9 letech, po smrti svého otce, vypěstoval fascinaci pro výbuchy všeho druhu, kterých později nejvíce využil při španělské občanské válce, kdy odpaloval mosty; až po období, kdy se postupně seznámil s mnohými vůdci - Francem, Rooseveltem nebo Stalinem či pracoval jako dvojitý agent pro americkou CIA a sovětskou KGB za studené války. Docela mě také překvapilo, že snímek se nevyhýbá ani některým surovým scénám. Jde vidět, že tvůci filmu pocházejí ze severské země, kde se prostě nebojí ani drsnějšího přístupu.