Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma (2025)

Že mě to nenapadlo rovnou. To, jak Bruce fungoval a v čem se potácel, tak nějak přibližně z jeho biografie vím, tak mi taky mohlo dojít, že natočit film o tom, v jakých sračkách se nacházel v době vydání Nebrasky, nebude zrovna nic, co by diváka přikovalo na dvě hodiny k obrazovce. No, a nebylo. Kdybych aspoň přibližně nevěděl, co jsem měl čekat, asi by to hodnocení bylo ještě horší. Otázku castingu a výběru představitele Bosse ponechám asi bez komentáře, ale ještě víc mě zaujalo, jak se (ne)povedl na těch pár záběrů (naštěstí jich bylo fakt jenom pár) třeba výběr Maxe Weinberga.

Jakkoliv cením viditelně osobnější přístup než u většiny ostatních hudebních biopiců, celá ta zápletka opravdu nebyla dostatečně zajímavá nebo nadstandardně zpracovaná, abych z toho byl nějak nadšený, notabene měl potřebu si to někdy zopakovat. Celý to působí spíš jen jako backstory k albu Nebraska, proti čemuž v principu vlastně nic nemám, ale zároveň si říkám, že by snad i stačilo vidět jenNebraska Live(a pořádně se zaposlouchat do textů). Film sice není špatný, není ale ani ničím výrazně zapamatovatelný.

Natočit životopisný film o rockové legendě, který se celou stopáž věnuje nejnudnější fázi jeho života, je evidentně slepá cesta. Koukat se 2 hodiny na někoho ve schíze je fakt nuda. Ať už je slavnej, nebo ne. OSpringsteenovia vzniku jeho písní se tady nedozvíte lautr nic. Jen to, že jeho táta trochu lemtal, jednou měl Bruce rande se svobodnou matkou, od který rychle zdrhnul a natočil album, na kterém není žádná jeho slavná písnička. Bravo, to má hlavu. Celý film se nic neděje. Když už to vypadá, že se něco bude dít, tak je z toho zase jenom ejakulajda. Už po půl hodině jsem se strašně nudil. Každých 5 minut jsem se díval, kolik zbývá do konce. To už se mi dlouho nestalo. Jedna ze soucitu za celkem příjemný vizuál a hudbu.

Postavit celý záběr na tom, že i muzikantská ikona trpěla depresemi (z nabyté slávy či rodinné minulosti – komplikovaného vztahu s otcem), se mi zdá poměrně málo. Takže se Bruce po úspěšném turné vrátí do rodného města, kde si nabrnkne holku, bloumá a skládá/nahrává písničky pro svá dvě následující alba, jedno akustické osobní, druhé rockové hitové. Upřímně, ke konci už se v sebelítosti utápěl trochu nesnesitelně a v louži povrchního sentimentu.

Ach jo, no tak zas nic , no. V krátké době jsem si totiž dal již třetí životopisný film o hudební legendě, nejdřív to byl Marley, pak Dylan, no a nyní Springsteen, a ačkoliv si myslím, že všechny tyto tři hudební ikony nabízely šťavnaté, výrazné a rozhodně zajímavé životní osudy, tak tvůrci se jejich příběhů ujmuli vesměs velmi podobným způsobem, a to bez šťávy, nevýrazně a nezajímavě. Nechápu, zvlášť když je točit skutečně o čem, ovšem ve výsledku se jednalo vždy o jakousi tvůrčí etapu, z níž se ale divák jednak o samotné hvězdě nedozvěděl kvůli skoupé a okleštěné informovanosti prakticky nic, a jednak se pokaždé jednalo o etapu, která bohužel ale určitě nenabídla to nejpodstatnější, nejvýraznější a nejzajímavější z života daného zpěváka. Konkrétně v tomto případě se tedy u Springsteena jednalo o dobu z tvoření alba Nebraska, kde divák prakticky jen dvě hodiny sleduje zadumaného a rozhozeného Bruce, který do svých písní retrospektivou prolíná své dětství, do toho je zakomponován jeden úplně zbytečný vztah a hotovo, nic víc, jen se tedy divák v epilogu dozví, že Springsteen trpěl depresemi, ale díky doktorům se z toho dostal a tak ještě stačí filmaři publiku poradit, ať se také nestydí navštívit nějakého toho cvokaře. Děkuji pěkně za radu. Bohužel nic moc tu ale nezachraňují ale ani další prvky, jako atmosféra, vizuál, styl, či třeba emoce, a tak potěší alespoň charismatický J. A. White a výrazný Strong, naopak obsazení toho pekla Odessi Young fakt nechápu, ošklivá a nesympatická ženština, co nemá u filmu co pohledávat. Vzhledem k dosavadní výjimečné tvorbě Scotta Coopera jsem zkrátka čekal i od této podívané ve všech ohledech mnohem výraznější zážitek, než toto nezáživné a naprosto nezajímavé drama.