Společník na dlouhé trati (1989)

Do 3. března 1981 si mohl svět poklidně plout na vlně ničím nerušené promiskuity, z níž mohlo vzejít maximálně tak nechtěné těhotenství či nějaká nepříjemná, přesto léčitelná pohlavní choroba. Jenže právě 3. března vyšel v novinách New York Times znepokojivý článek o záhadné komunitní nemoci, která si už vybrala životy několika amerických homosexuálů a nikdo neví, co si s ní počít. Byť pod jiným jménem, právě tehdy se lidstvo dozvědělo o existenci AIDS. A mezi americkými gayi, ale nejen mezi nimi, vypukla panika, jež do té doby neměla obdoby. Právě na tento moment se také soustředí autentické drama režiséra Normana Reného, které se snaží zachytit příběh hned několika mužů a žen, pohybujících se ve středu či alespoň na okraji homosexuálního společenství. Oni všichni se musí vyrovnat s nově nastalou situací, která od píky zcela zpřehází veškeré priority jejich života. Ale ne každý reaguje na příchod moru 20. století stejně. Nakonec dodejme, že režisér René čerpal při tvorbě tohoto sugestivního snímku hodně z vlastních zkušeností a že on sám zkázonosné chorobě, jíž se nedokážeme bránit dodnes, nakonec podlehl. I o to je jeho výpověď, jedna z prvních filmových pojednávajících o AIDS, důležitější a cennější. Snímek byl v roce 1991 nominován na Oscara a od evropských kritiků v Hollywoodu obdržel Zlatý glóbus.