Spermula (1976)

Na první sběžný pohled francouzský souputník italských "Sladkých jatek" (Alberto Cavallone), po zralejší úvaze (zatím) neúspěšná intoxikace atomizovaným feminismem. Bojové heslo:L'Amour est un fleuve en Russienení původní, ale je vtipné i příznačné (viz též garmon; až na to, že Amur není "kdesi", ale na konkrétním místě, přestože jeho tok mění svoje koryto, stejně jako láska).(04.07.2024)

Přidejme Spermule. Když porovnávám její hodnocení s různými Borowczyky, překvapuje mě, že tu nemá víc. Stejně jako u Vecchialiho je na toto třeba koukat s nadhledem a oceňovat jiné věci než étos: vervu, vtip, radost z tvorby; neskutečnou výpravu hodnou Metropolis (prolínání art deco a přelomu k osmdesátkám je tu odhalené ke kořeni - ty účesy!), neskutečnou kameru - především kompozicemi obrazu, jeho snovostí, kouřovými stěnami snímané parafráze 20. let. Nádherné jsou animace a triky! Zřejmě to bylo na diváka Emanuelle už příliš vysoké kino (jen těch stále se zjevujících a jakoby souvisejících postav! - v množství by mohly soutěžit s expozicí takového knižního Doktora Živaga!). Ostatně jak praví klíčová replika tohoto filmu "Láska, to je řeka kdesi v Rusku..." Někdy je to regulerní art - to když narace uhání tryskem v prostřihávaném dvojvyprávění. Záběry i celé pasáže jsou občas tak mimořádné, že by by se za ně nemusel stydět Pasolini v Teoremě! A pak je to zas typické sedmdesátkové soft porno s rychlými záběry na údy a fůru kozatek animujících vzrušení. Trochu mi to připomnělo styl Malpertuis Harryho Kümela. Bizarerie. Ostatně Verhavertova Rolande met de blés, kdyby nebyla tak akademická, by pro tu obsedanci dokonalostí stylu taky byla na raně. Vzpomněl jsem si i na The Hunger Tonyho Scotta s Deneuve a Bowiem. Spermula je totiž určitě taky důležitá pro tribádky: všechny ty dámy zde jsou nádherné! Myriam Mézières, která tu je prostě milá a mladinká, zdaleka není nejkrásnější! Je to vlastně stylem podobné Change pas de main (Spermula je surreálnější o parník!). A ovšem: opulentní a vydupaná (a občas trochu vtíravá) je hudba: od masivního velkoansámblového swingu přes kabaret, disco až po vykradení Satieho a synťákový ambient - kde na toto brali pro takovýhle žánr peníze není už v naší době jasné.(12.06.2024)

Storyline filmu je mnohem zajímavější, než tomu ve skutčnosti je: Ve 20. století zmizela ze světa společnost zvaná Spermula, soustředěná kolem vytržení bytí dosaženého úplným osvobozením smyslů. Říkalo se, že vyvinuli nadpřirozené schopnosti. Postupem času je zdokonalili a uvedli do pohybu plán návratu z budoucnosti a dobytí světa, který je kdysi vyhnal. Elitní jednotka komanda v masce několika krásných samic je pověřena úkolem vykastrovat mužskou populaci. Toho má být dosaženo extrakcí samčích reprodukčních tekutin (orálně), což umožní dekadentní lidské rase nakonec vymřít přirozeným úbytkem. Vedoucí Spermulanského útoku se pustí do neutralizace vůdců komunity a pak plánuje spolknout zbytek mužské populace na jedné orgiastické párty. Bohužel jak sama předpověděla, členové jejího kádru začnou podléhat neznámým pokušením těla a ke svým obětem si vypěstují citové vazby. Postiženi kletbou emocionální lásky jsou útočníci nuceni se stáhnout ... aspoň prozatím.(05.05.2024)

Jednu hvězdu dávám za pěknou hlavní představitelku, ale ač kombinace erotické sci-fi s hororem je vskutku originální, tak tady ten obstarožní výsledek je opravdu asi na mne moc starý a primitivní. Ale někde jsem četl, že ten film je prý v rámci žánru legenda...(01.10.2014)