Soudce zvaný šerif (1977)

Odhalování zločinecké sítě či zapeklitých politických afér v podání oddaných, někdy až rozporuplně fanatických vyšetřovatelů patří k mým oblíbeným tématům v kriminálních filmech, které mě pokaždé dokážou přikovat k obrazovce s napětím a pocitem zásahu. Stejně tak Patrick Dewaere patří k té malé skupině mých oblíbených herců, kteří mě ani jednou nedokázali svým výkonem jakkoliv zklamat. Výsledkem je pro mě (nepřekvapivě) vynikající film, na kterém určitě pochválím i svižnou Boissetovou režii a který jen velmi málo zaostává za jinými tematicky spřízněnými filmy své doby. Z pohledu vyprávění bych se jinak vůbec nezlobil, kdyby tvůci vypustili těch několika málo scén s mafiánskými kšefty a nechali před divákem odhalit totožnost „kapitána“ i „doktora“ klanu až ve chvíli, kdy se tak stane i ze strany samotné policie. Nicméně případné výtky by z mé strany byly jen drobné, minimálně nadčasový příběh a skvělý Dewaerův výkon zde zajišťují povinnost vidět ŠERIFA pro každého milovníka francouzské kriminálky. Bonusem pro našince může být i velmi zdařilý původní český dabing s rovněž výborným obsazením hlavní dvojice (Dewaere-Postránecký, Léotard-Mrkvička). [80%]

ČST 2 = 20.4.1986, réžia českého znenia (ÚPF) = LUDVÍK ŽÁČEK- Film, ktorým nás kedysi boľševici strašili pred skorumpovaným a prehnitým západným imperializmom, sa stal našou každodennou a mrazivou realitou. Teda s výnimkou toho, že u nás žiaden "donkichotský idealistický ŠERIF" nepôsobí. (12.10.2010)

Politicko-zločinecký thriller o tom, jak to chodí ve světě i ve filmu.

Dewaere i Boisset nikdy nezklamou. I dnes by tento film, samozřejmě s rychlejším tempem a tedy výrazně kratší stopáží skvěle fungoval.

Jako by to z oka vypadlo italským (proti)mafiánským filmům. (Skoro) sám proti zkorumpované chobotnici.