Un taxi mauve (1977)

Drsná příroda irského venkova jako možný start (nebo přestupní stanice) do nového života, když ten starý dal především traumata, která si tady všichni táhnou s sebou a těžce se jim o nich mluví. Právě ta tajemnost postav je největším kladem a současně záporem filmu. Je to vyloženě o trpělivosti diváka, přemýšlení a postupném odkrývání, které ale nikdy nebude úplné, ve většině případech zůstane u náznaků, z mého pohledu výborné. Děním ve fialovém taxíku projíždí Seamus Scully, na první pohled ho ovlivňuje méně než vodka (kvůli které nutno mít lednici) a svým pozitivním přístupem k životu vystupuje z řady. Ještě zajímavější je ale Taubelman výborného Petera Ustinova, postava nejednoznačná, děsivá, přitom svým způsobem křehká, i když se sympatie hledají ztěžka. Podobně jako u Charlotte Rampling, v případě Sharon ale charisma udělá své, tam se odpouští snadněji. Tonino Delli Colli za kamerou dává krajině poetiku, kterou ještě umocní hudba. Nádherné záběry plné mlhy a deště dotváří příjemně syrovou atmosféru.

Zhruba někam do půlky to krásně systematicky představuje veškeré důležité postavy. Od protagonisty k druhé nejdůležitější postavě, jeden má tenhle, druhý zase jiný příběh, otravuje je třetí postava, která ví o všech všechno a odhalí rodinné zázemí postavy č. 2... A podobně se jede dlouhou dobu, dokud se nepředstaví všichni. Je to na první pohled prosté, ale zase na druhou stranu funkční a vyvolalo to ve mě upřímný zájem o všechny a jednoduše si mě to chytlo do své vztahové sítě. Jenže jak se vyložily všechny karty a ukázalo se, o co skutečně půjde, byl jsem dost zklamaný. On to je totiž vztahový propletenec naprosto doslova, tudíž dojde na četné množství milostných vztahů, ať už obou- nebo jedno-stranných... A o víc už pak žel ani nejde. Tudíž veškeré sympatické budování dospělo k něčemu naprosto průměrnému, čím jsem se pak musel víceméně prokousávat až do samého konce. Nakonec mi z toho vyšel jeden z těch filmů, který sází na atraktivní a početnou kombinaci hereckých hvězd, přičemž hlavní důvod pro zhlédnutí filmu pak mohou být klidně jenom ony. Mě ale filmy mnohdy nelákají kvůli kombinaci herců a tak mi tenhle fakt nedokázal přinést nic navíc. Nakonec tedy škoda, že se to nevydalo jiným a méně okoukaným směrem, avšak počáteční zájem, krásnou přírodu, herecké výkony a atmosféru některých scén mu upřít nemohu. Jen to nevzniklo zrovna pro mě. 3*

Atmosféra filmu sa niesla v zmysle záverečného dialógu. "Čobudete robiť? To čo vždy, ako predtým, budem pokračovať. V čom? Veď viete, hľadať to chvíľkové a zbytočné."Ľudia s rôznymi osudmi, akoby nevedeli čo si počať  so sebou, so svojím bohatstvom, ktoré ich už neuspokojuje. Napriek výbornému obsadeniu, mi tu chýbalo trochu viac citu do 4*.

Hledal jsem si o tomto filmu nějaké podrobnosti a dočetl jsem se, že autor stejnojmenné knižní předlohy, francouzský romanopisec Michel Déon, za ni získal prestižní ocenění Grand Prix du roman de l'Académie française. Fakt bych si ji rád přečetl (dokonce jsem si ji již zarezervoval v knihovně, abych si ověřil níže načrtnutou hypotézu; u filmu jsem přežil slovenský dabing, přežiju tedy i to, že neexistuje český překlad a budu muset číst vslovenštině), protože film mě opravdu zklamal. Učím se nemít od filmů velká očekávání, ale tady se tomu - pro hvězdné herecké obsazení (Noiret, Rampling, Ustinov, Astaire) - nešlo ubránit. Bohužel herci (s výjimkou Ustinova, který měl to privilegium zahrát si nejexpresivnější charakter) neměli moc co hrát, z většiny jsou postavy v tomto filmu neproniknutelné, neprůhledné - ano, tušíte správně, což je taky největší problém tohoto snímku. Dvě hodiny v přítomnosti Sharon, Philippa, Anne a Jerryho Keana, a nemám pocit, že bych porozuměl jejich minulosti, emocím, motivacím a činům (spoilerrádoby šokující odhalení, že Philippe přišel při nehodě o dítě, případně o temném tajemství rodiny Taubelmanů mají de facto nulovou explanační hodnotu, nic neobjasňují, spíše umocňují neproniknutelnost postavspoiler). Věřím, že Michelu Déonovi se podařilo (jinak by nejspíš jeho román nezaznamenal takový kritický úspěch) napsat plastické postavy, jít psychologicky do hloubky, ale při převodu z jednoho média (kniha) do druhého (film) se plastičnost a psychologická hloubka vytratily. Zůstává tak pouze čarokrásná irská krajina, to je však trošičku málo. Yves Boisset měl zůstat u toho, čemu rozumí nejvíc, totiž u politických krimi snímků. Díky za tipWillymu Kufaltovi! 50 %

Niekde v írskom zapadákove žije a pred svetom sa skrýva viacero prisťahovalcov a podivínov, väčšinou finančne zaistených, ktorí svoj čas trávia poľovačkami, alkoholom, hazardom, skrývaním minulosti a rečami. Základ dobrý, ale aj napriek veľmi slušnému obsadeniu ma ich osudy a problémy nejako nevedeli veľmi chytiť za srdce, pravidelne mi to prišlo ako istá póza svetom znudených a okázalo cynických "chudákov". Napriek tomu to malo istú iskru, ale jedná sa presne o ten druh rozprávania, ktorý by ma viac bavil v knižnej predlohe a ktorý prepisom do filmu stráca svoje čaro. Za tri broky v psom zadku.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)