Someone's Watching Me! (1978)

Thriller režiséra Johna Carpentera ve stylu Alfreda Hitchcocka, ve kterém žena začne být obtěžována telefonáty od jednoho ze svých sousedů. Příběh nemusí být příliš poutavý a po většinu své délky se dokonce pomalu rozvíjí, i když vzbuzuje morbidní zvědavost zjistit, kdo je obtěžovatelem. Nechybí ani napjaté scény zobrazující drama, které prožívá protagonistka. I když se nejedná o Carpenterovo nejlepší ani nejpamátnější dílo, stále může vzbudit určitý zájem.

Výsledné hodnotenie je ovplyvnené tým, že ide "iba" o televízny film, avšak o nejakej lacnosti tu nemôže byť ani reči, film by sa dobre pozeral aj v dobových kinách. Najlepšie niekedy o polnoci. Je tu zopár logických nedostatkov, polícia je obzvlášť tupá, až sa mi chce ubrať hviezdičku, avšak najviac priestoru dostáva hlavná postava a Carpenter ju necháva vo všetkom "vykúpať" radšej samu, čo dodáva filmu na napätí a naliehavosti. Podobne, ako tak urobil s Laurie Straud. Ide síce o poctu Hitchcockovi a giallu, avšak v závere cítiť, že Carpenter natočil v rovnakom roku aj omnoho známejší Halloween. 70%

Krásná sympaťačka versus urputný stalker, který využívá tehdejší moderní technologie. Hlavní hrdinka bydlí ve velké bytovce s velkými okny a naproti je další podobná velká bytovka, takže se stává pro stalkera s dalekohledem ideální obětí. Film je bezesporu kvalitní - má dobrý příběh, dobré postavy a dobrou režii. Bohužel ke konci už je děj trochu natahovaný, a jak mi byla hlavní hrdinka sympatická jako silná žena s dobrým smyslem pro humor, tak jsem její herečce nějak nevěřil vystrašenou polohu na konci filmu. Slušný snímek, spíše pro fajnšměkry žánru.(7/10)

Na Lauren Hutton se dobře kouká (mě navíc připomínala bývalku), má to takovou tu dobovou patinu a noční záběry mají trochu atmosféru. Ale Carpenterův scénář je nuda (telefonáty i jejich řešení mohlo být mnohem zábavnější, plus hrdinka nesmyslně riskuje) a po jeho hudbě nebo režijním stylu ani stopy.

Na Carpentera dost nuda. Kor když si představíte, že ve stejném roce spatřil světlo světa legendární Halloween. Tady se jedná o opravdu triviální příběh roztažený do hrozných 97 minut. Navíc to není vůbec napínavé. Vlastně kromě úplného závěru se tam naprosto nic neděje, jen oplzlé (no vlastně ani ne) telefonáty a jinak kecání. Horor to tedy rozhodně není. Jinak je zajímavé sledovat, jak jasný stalking na konci 70. let byl ještě neznámý pojem a hříšníkům za něj tenkrát ještě nic nehrozilo.