Solaris (2002)

Nie je mi úplne jasné čo Soderbergh chcel dosiahnuť. Dizajn a výprava ako keby kombinovala štýl Tarkovského verzie (ktorý jednak zodpovedal podmienkam Sovietskeho zväzu, a jednak sa v rámci súboja východu so západom snažil byť určitým protipólom ku Kubrickovi a 2001: Vesmírna odysea) a štýl amerického mainstreamového sci-fi z prelomu milénia. Čo je pomerne zvláštny mačkopes, ktorý ako keby chcel byť štýlový a moderný, a súčasne sa zbytočne prikláňal k tomu ťažkopádnejšiemu zo sovietskeho filmu (čo sa z princípu sa bije s Hollywoodskymi sci-fi trendami z roku 2002). Príbeh je podávaný tak, že v jeho centre stojí vzťah Kelvina a manželky, a všetko ostatné je len krovím - aj ostatné postavy, aj Solaris, aj to ako Solaris ovplyvňuje Kelvina a posádku. To čo bolo nosným pilierom Lemovej knihy aj podľa Lema samotného, stret ľudí s niečím natoľko mimozemským, že to ľudské zmysly a rozum nedokážu úplne vstrebať či pochopiť, je zredukované na ústredné cnenie za manželkou a okolo toho je kopec flashbackov a predlhých pohľadov dvoch protagonistov, ktoré buď človeku prídu atmosférické a uhrančivé, alebo nudné, časom otravné a herecky úplne bez výrazu. Dá sa povedať aj, že o čo sa snaží Lemov Solaris, o to sa filmovo/knižne priamočiarejšie, ľudovejšie a divácky vďačnejšie snažila Levinsonova/Crichtonova Sféra, ktorá dokázala odkomunikovať veľmi podobnú pointu (v zásade sa jednalo o plagiát Lema), ale s lepšie uchopenými postavami, menšou snahou o hypnotické hĺbanie a dumanie, a síce s viac akčným/thrillerovým balastom, ale aj s jasnejším rámcovaním pointy a hlavnej myšlienky. Soderbergh o filme v jednom dokumente povedal o. i. aj - "it is a love story". Lem o svojej knihe a v reakcii na Soderbergha povedal - "if I wanted to make a love story, I wouldn't call it Solaris". A to je hlavný kameň úrazu - Solaris sa jednak vzďaľuje tomu o čo išlo v predlohe, ale nejde poriadne ani svojou cestou. Nie je ani natoľko divácky vďačný, aby pobavil normálnych ľudí čo si pozrú len scifáč s Clooneym, a ani natoľko (pseudo)artovo vypiplaný a navoňaný, aby si na ňom ulietavali filmoví (pseudo)intelektuáli. A ak chcel Soderbergh komerčne prívetivú romancu vo vesmíre s trochou tajomna (čo asi chcel, lebo v pôvodnom scenári mal viac dialógov a viac popisov Solarisu), chcelo to viac vizuálneho šmrncu a možno aj k sebe lepšie pasujúcu dvojicu ako Clooney a Natascha McElhone. Čiže to čo zostáva ako podarené naozaj je forma (kamera), niektorí herci (Viola Davis, Jeremy Davies) a kvalita prevedenia výpravy/dizajnu (či už je koncepčne uchopený zbytočne nesúrodo alebo nie). Nie zlý nápad a príbeh, a sú veci čo sa mi na filme páčia, ale celkovo je to nie úplne jasne uchopená vec, ktorá ako keby nevedela čo presne chce byť.

Komorní drama, které se nesnaží odpovědět na otázku, jestli jsme sami ve vesmíru. Otázky pokládá jiného a složitějšího až etického charakteru. Vesmír tu působí spíše jako kulisa tajemna, ale tak stejně se příběh mohl odehrávat třeba na severním pólu... Odpovědi nedostaneme a máme si domyslet... No, dobrá.

Soderberghův Solaris je pro mě takovým zvláštním filmem, po jehož skončení si říkám, že to mohlo být mnohem lepší a že filmu chybělo cosi důležitého, abych byl opravdu spokojený... a přesto se k němu pravidelně vracím. Hodně tomu asi  napomáhá i to, že jde o nepříběhový film, jehož lyrická podstata je těžko k zapamatování - takže se pokaždé divím, jak málo si ho pamatuju. A díky tomu si pokaždé užiju jeho hypnotickou atmosféru, abych si na závěr znovu řekl: Dobré, ale mohlo to být mnohem lepší. Přesto si myslím, že jsem Solaris neviděl naposledy (napsáno po 3. shlédnutí). 67 %

Ano, je to roztahané, místy nuda. Ale shlédl jsem původní Solaris a proti němu je to učiněná bondovka. Tři hvězdy dávám čistě proto, že se autoři docela drželi předlohy a i divák, který předlohu nečetl, se dokáže v ději orientovat. Škoda jen, že se té předlohy nedrželi i co se postav týče. Nahradit neurotického vyzáblého vědce odpornou obézní černoškou beru jako úlitbu BLM, aby šli na film i pravnuci česáčů bavlny a necítili se ukřivděni dominancí bílých herců. Proč jsem film dokoukal až do konce byla zvědavost, jak se autoři vypořádají s těmi pasážemi knihy, kde astronauti provádí průzkumný let nad planetou, což mohl být největší tahák filmu. Ale oni si řekli "NE" a tuto skvělou pasáž ke své vlastní škodě vůbec nezpracovali. Myslím, že kdyby to točil třeba Cameron nebo Edwards, mohlo to mít takových 80%. Takhle je to slabých 60%. Zahozená šance.

Podobně jako v Sex, Lies, and Videotape, zde (především na začátku) Soderbergh kouzlí čarovnou ambientní atmosféru. Neznám knihu, netuším, jak moc si z ní film bere. Obsah samotného filmu, jeho poselství a podání jsou ale obrovské zklamání. Mám rád filmy, které mají těžkou tématiku, nejasné závěry i otevřené konce. Solaris je ale jedním z těch filmů, které si na toto jen hraje. Události ve filmu je ve skutečnosti naprosto jasné a přímočaré. Normální zdravá inteligentní postava se s nimi dokáže vyrovnat a rozhodovat se správně, byť chápu, že okolností nemusí být jednoduché. Tvoje žena je pravděpodobně bipolární. Neříct ti o potratu rozhodně není nice. Její sebevražda není tvoje vina. Ten tvor před tebou rozhodně není ona ,na zem si jí vzít nemůžeš a ona ani žit nechce. Jakákoliv snaha držet se té mrtvé představy života s ní je extrémně nezdravá neschopnost to uzavřít. Rozhodnutí zůstat na lodi a přebývat v nějaké iluzi, která má daleko do přirozeného života, je jednoznačně špatné rozhodnutí. Tohle není film, který by se snažil ukazovat nějakou těžkou tématiku, nějaké dilema člověka. Je to film o člověku, který místo aby začal nový život, se raději "zabije" a bude žít v iluzi s bytostí vytvořenou čistě z jeho vzpomínek. To není zdravé, chvályhodné ani to není poselství hodné zachování.