Nákaza (2011)

Tenhle film dnes už nepůsobí jako thriller, ale jako studijní materiál z nedávné historie. Soderbergh natočil chladnou, neosobní a o to děsivější sondu do toho, jak se svět rozpadá, když se objeví neviditelný nepřítel. Žádné hrdinské řeči, žádné hollywoodské pozlátko. Jen ticho, chaos, bezmoc a lidé, kteří se v krizi chovají přesně tak, jak bychom si přáli, aby se nechovali – panika, sobectví, lži a lov na senzace. Virus tu není hlavní záporák. Tím jsme my sami. Herecké obsazení je luxusní a přitom nikdo netlačí na pilu. Všichni působí civilně, skoro dokumentárně. Film nemá klasický emocionální oblouk, ale buduje dusno scénu po scéně, až má člověk chuť si po projekci jít umýt ruce – a to hned dvakrát. Nákaza není zábava na sobotní večer. Je to varování, které jsme bohužel pochopili až příliš pozdě.

Ve filmu by asi nemusela hrát zvučná jména, protože většinu z nich si moc neužijeme - hlavně třeba Gwyneth Paltrow nebo Matt Damon - ve výsledku to ale filmu nesráží ani nepřidává ...děj může vypadat zdlouhavý, ale k tomuto tématu to prostě patří, když chceme nastínit davovou psychózu, šílenství, dezinformace a další témata spojená s epidemií

Po filmu Smrtící epidemie, který se zabývá spíše vojenským potenciálem smrtících virů, tu máme další epidemiologickou studii, temtokrát na téma korporací a mediálních manipulací. Už tenkrát si divák jistě říkal, jak blízko asi jsme ralitě. Po dílčích epidemiích šílených krav nebo ptačí chřipky jsme se dočkali až v roce 2020, kdy pandemie nemoci covid testovala naši odolnost vůči propagandě. Neuspěli jsme. Je zde tedy mnoho důležitých otázek, na něž se můžeme při sledování filmu zaměřit a hledat odpovědi. A doporučuji všem, aby odpovědi nepřijímali, ale skutečně hledali.

Soderbergh si nacpal do filmu každou hollywoodskou držku, hodil na to dokumentární filtr a stvořil sterilní vizionářský manuál pro budoucí hysterie. Film je tak chladný, že by se dal zaměnit s instruktážním videem WHO, a zároveň tak povrchní, že mu chybí jakýkoliv emoční dopad.
Vypadá to realisticky? Jo. Baví to? Moc ne. Po covidu už jen jako zajímavá kuriozita, ale jinak uspávačka, na kterou zapomenete dřív než na první lockdown.

Ktovie či tvorcovia vtedy už tušili že ani nie za 10 rokov sa fikcia stane krutou realitou. A to mal covid podstatne nižšie % úmrtnosti než vo filme udávaných 25-30% - a i tak to bol miestami riadny horor "in real Life". Snád sa ludia poučia a budú nabudúce lepšie pripravení, lebo "príroda si cestu vždycky nájde..."