Sokoli (2002)

(LFŠ 2010)Friðrik Þór Friðriksson je považován za personifikaci islandské kinematografie především proto, že díky jeho na festivalech ceněným filmům Island vešel ve známost. SOKOLI ale žádnou cenu nikde nezískali, přestože byli na několik domácích nominováni (herec, film a technická kategorie), čemuž se nelze divit, protože jde o ten typ kulturního výprodeje, který mi přijde otravný. Pokud Island, tak sokoli, deprese a myšlenky či pokusy o sebevraždu i silná ženská hrdinka proti buranským mužům zákona; pokud Německo, tak trabant, prostitutky, zeď, šmelináři ad. Figurkaření a "humor" založený na potvrzování si předsudků ohledně určité země a jejím obyvatelům mi nepřijde vtipný, spíše xenofóbní, což je paradox, když se prostřednictvím banální symboliky vypráví o svobodě, zodpovědnosti za druhé a naplnění života v předvídatelné podívané, která je natolik líbivá, až se mi ze všech Friðrikssonových celovečerních počinů zamlouvá nejméně.

Aj vo svojom najslabšom filme F.T. Fridriksson dokázal svoje majstrovstvo. Hlavne dej odohrávajúci sa na Islande má nádherné kamerové podfarbenie, žiaľ cesta Nemeckom(zo začiatku fajn) a hlavne"preplácaný" nutne tragický záver znižujú zážitok dole. Prečo nemohla púť hrdinov skončiť normálne napr. niekde na chodníku bez prostriedkov a vypustením sokola?No v tom momente mi film veľmi sadol a prežrel som už spomínané nevydarené zakončenie.

Jak považuju Fridrisonovy předchozí filmy Děti přírody, Zimnice a Andělé všehomíra za vynikající (Ďáblův ostrov pouze za dobrý), u tohohle filmu jsem se celkem nudil. Může za to hlavně banální scénář, který si něco, co je jasné chvíli po začátku, schovává na konec jako velké odhalení. Keith Carradine je v hlavní roli natolik nezajímavý, že mi bylo jedno, zda hned na začátku spáchá sebevraždu, nebo se bude filmem poflakovat až do jeho konce. Nakonec mě nejvíc pobavil Axel Prahl, který tu stejně jako o tři roky později ve filmu Willenbrock hraje majitele východoněmeckého autobazaru.

Sokoli se budou líbit těm, co nebyli na Islandu (nádherná islandská krajina patří k největším pozitivům filmu) a neviděli ani jeden Fridrikssonův film...

Přesně sem nechci, aby severská kinematografie směřovala. Šestý nálev PIGI čaje z jednoho pytlíku.