Já a Orson Welles (2008)

I zatím nejméně výrazný film od Linklatera je furt přinejmenším v pohodě a koukatelný. Má sice povahu studiového filmu, spíš než autorského, ale i tak tam jde vidět režisérův otisk. To netlačení na pilu. Když proběhl prostřih premiéry Orwellova představení, jen se tak vlnící na atmosféře místa, bez dramatických výkyvů, tam na mě dýchal Linklater. V něčem to je příjemně nehollywoodsky svěží, jinak je to nevýrazné.

Kdyby tento film viděl Orson Welles, jsem si téměř jistý, že by ho nenáviděl. Ani ne snad proto, že ho vykresluje jako arogantního chlápka, co je ochotný pro svoji uměleckou vizi udělat cokoli, včetně zrady přítele. Ale proto, že je to milý film, obyčejně vyprávěný, bez experimentů, zkrátka tak jak se tak podobné filmy dělávají. Jazz, Amerika, 30. léta. Trochu jako by to točil Woody Allen. Zkrátka film, co vám deštivé nedělní odpoledne nezkazí. (Jo a Zaca se nebojte, hraje tu velmi slušně.)

Tak jako jo, Zac nezklamal a přece jenom na sobě zapracoval, po tom bláznivým středoškolským muzikálu už naštěstí vypadá trochu jako herec namísto buzíka. I jeho projev postupuje, troufám si říct, k lepším zítřkům (Šťastný nový rok, Talisman), a tohle drámo bylo pro tuhle změnu zřejmě odrazovým můstkem. Neznám moc skutečného Orsona Wellese a jeho tvorbu, ale myslím, že by mě tenhle film neuchvátil ani kdybych byla jeho fanynka. Je to lehce nadprůměrné zpracování čehosi, o čem ani nevím, co tím chtěl básník říct. 55%

Je rok 1937, a v divadle Mercury se chystá premiéra divadelní hry Julius Ceasar, v originálním zpracování Orsona Wellese (Christian McKay), který si v dramatu střihne i jednu z hlavních rolí. Do jedné z menších rolí přijme mladíčka Richarda (Zac Efron), který počítá s tím, že tato hra mu otevře dveře do světa divadelního umění. Jenže se brzy dostane se sebestředným Orsonem do křížku, když oba touží po krásné Sonje (Claire Danes). A Orson Welles neodpouští... Tento film mne sice úplně nezklamal, ale úplně nadšený také nejsem. Kladně určitě musím zhodnotit herecké výkony jak mladého Zaca Efrona (o něj jsem měl zpočátku docela obavy, ale přece jen mi dokázal, že hrát umí) tak hlavně Christiana McKaye, který si se svojí rolí dokonale vyhrál, a veškerou pozornost strhával na sebe. Třešničkou na dortu je pak krásná Claire Danes, fakt jí to moc sluší :). Co se týče samotného filmu tak moderní zpracování Julia Ceasara mne nijak neuchvátilo, ale možná to bylo proto, že to člověk viděl jen po kouskách během zkoušek a premiéry, a příběh filmu taky nebyl z těch nejzajímavějších. Tentokrát myslím že Richard Linklater šlápl trochu vedle...

Efron poprvé předvádí slušnější herecký výkon, zatím nejlepší v jeho kariéře. Je mi jej docela líto, že se zaprodal do naivní hlouposti HSM, protože účinkování v této trilogii z něj udělalo idola dvanáctiletých uječených trubek a této nálepky se jen tak nezbaví. Je to škoda, protože v tomto filmu šlo vidět, že jako herec není úplně k zahození (narozdíl do jeho kolegů z HSM). Jinak scénář je klasický, vše spěje k očekávanému rozuzlení, k němuž pochopitelně dojde. I tak já ale dávám tři hvězdy a lepší průměr.