Nouvelle Vague (2025)

Celovečerní „film o filmu“ s výborně zvolenými herci zobrazující Godardovy inovativní postupy a improvizované natáčení bez scénáře. Původní snímek přitom nemusíte znát ani mít rádi (jsem v druhém týmu), stačí, že máte rádi kinematografii. A pokud jste velcí cinefilové a fanoušci filmové historie, budete jistě nadšení ještě víc. Skoro 4*.

Extrémně cinefilní záležitost, která je precizně a s láskou dělaná ale zaujme jen ty největší příznivce francouzské nové vlny a hlavně filmu "U konce s dechem". Vizuálně to opravdu vypadá, jako 60. let starý film, což je výrazné plus a Linklater je frajer, bohužel ale točí filmy pro sebe a úzkou skupinu fanoušků.

Už si snad ani nepamatuju, kdy naposled jsem byl pro nějaký film taková totální cílovka. Mnoho recenzí tady lamentuje nad tím, že by si přáli, aby obdobný film byl natočen o jiném filmu (období). Já to mám přesně naopak. Dva ve vlně (2010) jsem viděl v kině, o vztahu Truffauta s Godardem jsem toho přečetl kvanta, vývoj jejich vztahu je mi znám. Film zachycuje úsvit nové vlny, kde Truffaut sklízí ovace za svůj debut Nikdo mě nemá rád a Godard začíná točit U konce s dechem. Absolutně bezkonkurenční casting, kdy bylo třeba obsadit desítky reálných, známých postav. Kdybych neviděl, nevěřil bych, tohle byla alfa a omega úspěchu společně s nádherným černobílým vizuálem, který vás opravdu přenese do dané doby. Jinak asi netřeba nic dodávat, třeba vidět, Linklater stvořil nádhernou ódu na jednu vzrušující filmovou epochu.

Kdo neviděl “U konce s dechem” a nezná Novou vlnu, spíše to pro něj nebude takový plesýr jako pro fanouška. Líbí se mi B/W provedení, návrat do 60.let minulého století, jako i seznámení se s protagonisty, režisérem a celým štábem u zrodu prvotiny - oslavého začátku velké filmové cesty Goddarda. Netušila jsem jakou osinou v z**ku nováček režisér byl - egocentrický, nesmlouvavý, panovačný, místy pasivně agresivní floutek, který se rozhodl, že zapadne do nové vlny. Nakonec se mu to tímto snímkem povedlo a má plným právem zůstat s Truffautem, Chabrolem a ostatními na piedestálu filmového směru.

Snímek vtipným způsobem vzdává hold úspěchům francouzské nové vlny filmařů, která se počátkem 60. let zformovala kolem Jean-Luc Godarda. Pro lepší zážitek doporučuji si před shlédnutím o této skupině něco zjistit, či se mrknout na samotný film U konce z dechem kolem něhož se vše točí, ale věřím, že to není nutnost, divák si vystačí i se samotnou vášní pro kinematografii a respektem k její historii. Takovému divákovi se Richard Linklater odvděčí především tím, jak dokáže neuvěřitelně věrohodným způsobem "zhmotnit" atmosféru filmové Paříže roku 1960 a podnítit až nakažlivý obdiv k tomuto místu a času, ve kterém se slavil nebývalý úspěch tvůrčí geniality.