Chlapectví (2014)

Tento film jsem měl dlouho v hledáčku pro jeho unikátní prvek časosběrné metody v hraném filmu, s níž jsem se dosud setkal jen (v menším rozsahu) v MorettihoAprílu. Samotný projekt s natáčením jednoho filmu v průběhu 12 let, s cílem zachytit na plátně autentické dospívání dětských postav (i pomalé stárnutí těch dospělých), přinesl obdivuhodný, realizačně náročný přístup k filmu s delším časovým obloukem. První hodinu a půl jsem si takřka bezvýhradně pochvaloval jako výjimečně odvedenou filmařskou práci a vnímalChlapectvíjako mimořádný film o dospívání, příjemně civilní i s dostatečnou dávkou dramatu, humoru, poutavosti a výsledkem držícím pohromadě. S dospělostí hlavní postavy a následným trousením množství dalších zápletek, událostí a útržků dějových linií jsem se ovšem zbytkem filmu prokousával s kolísajícím zájmem. Až mě v průběhu sledování přepadávalo poznání, že méně je někdy (a také mohlo být) více. Napadá mě přirovnání k seriálu, který vás naprosto uzemní první sérií, druhá série již postupně trošku ztrácí předchozí švih, třetí už vás vytrhuje z původní spokojenosti značným odklonem od úrovně prvotních zážitků a případný vznik čtvrté už vás nechává chladnými.Chlapectvínepochybně nabízí silné momenty a zajímavé pokoukání v průběhu celého filmu, ale plně vstřebat a procítit všechny ty motivy a zvraty se pro mě s přibývající stopáží stávalo časem náročné. Řada filmů plyne v mozaikovém stylu, aby se v nich časem jednotlivé střípky spojily a vygradovaly v souvislé finále – zde jsem měl pocit, že film, co déle svižně plynul v souvislém příběhu, přešel později v zkratkovitou a nevyrovnanou mozaiku.[70%]

Zaujímavý nápad, ktorý ma bavil. Doteraz som takto starnúť rodičov a deti videla iba v nekonečných seriáloch ako boli Krok za krokom, Malý Sheldon, či Dva a pol chlapa. Teraz je to však celých 12 rokov vtesnaných do jedného filmu, ktorý vôbec nenudil. Hoci ide v prvom rade o Masonove chlapčenské roky, zaujímavý je aj život jeho sestry a predovšetkým ich matky. Mňa vlastne ona zaujímala najviac. Vždy sa snažila vytvoriť deťom domov a tá jej bilancia na konci filmu, že jej život pretiekol pomedzi prsty, aj keď toho zažila a dokázala veľa, koho to občas nenapadne.

Aj keď je ústrednou osobou obsahu BoyhoodEllar Coltrane, tak bola moja pozornosť a empatia celkom prirodzene zväčša zameraná na jeho sestru hranú šarmantnou a talentovanouLorelei Linklater, ktorá svojím pôsobením pridáva do daného príbehu z môjho pohľadu oveľa väčšiu výživnú hodnotu v rámci sprostredkovania emočne a charakterovo funkčného obsahu, čo si vyžaduje na základe svojich proporocií, aby zabodoval v tej ktorej oblasti vzhľadom na svoje primárne zameranie - dospievanie. Sekundárne zameranie - výchova a okolité vplyvy - skvelo pomáha vykresliť pôsobením postavy, resp. výkonom herečkyPatricia Arquette, zatiaľ čo terciárne a zároveň pre mňa zo subjektívnych dôvodov najefektívnejšie zameranie - pomery - zas úžasne profilujeEthan Hawke, ktorý ako obvykle vytvára vďaka svojim kvalitám najprirodzenejší a najpresvedčivejší prvok celku. Konceptom filmovania je snímok čarovným už od podstaty a v rámci výsledku ponúka omnoho hĺbavejší tón tvorcovského zámeru, než na aký sme bežne zvyknutí napriek tomu, že sa usiluje obsiahnuť úplne obyčajnú tému. A práve tým je krásny a hodnotovo výnimočný, aj keď by sa určite dal spracovať (vyžmýkať) sugestívnejšie.

Máme jen přítomný okamžik a v každém jednotlivém okamžiku život ubíhá dál a dál, zatímco my stárneme a učíme se skrze životní zkušenosti. A je jen na nás, jak s přítomností naložíme… To je zřejmě myšlenka, kterou předává tento film. Jde o nevšedně všední příběh. Nevšední především svou formou (kdy jindy narazíte na film, na kterém se cíleně pracuje 12 let, aby herci stárli a dospívali společně s dějem??), všední naopak svým obsahem, jelikož zkrátka zachycuje vývoj obyčejného člověka/rodiny. V tomhle ohledu vyobrazuje život a lidské vztahy vlastně velmi realisticky, skoro mě až trklo, že film působí téměř dokumentárně. Nicméně, soustředí se spíše na obtížné životní okamžiky a složité mezilidské vztahy. Osobně jsem čekala o něco větší vybalancovanost s životními radostmi. Ale světlých a veselých scén bylo opravdu málo, dokonce i v období dětství jako by téměř chyběly. Ze všeho byla cítit jakási zátěž neporozumění mezi lidmi, taková skrytá hořkost a smutek pod povrchem. Proto film úplně nedostál mým očekáváním a působil na mě jaksi „planě“. U takového filmu bych si asi přála něco, co víc chytne za srdce a dospěje k silnější katarzi. Ale tenhle aspekt mi tam chyběl, přestože jinak jde o kvalitní film, který si zaslouží pozornost. Z toho důvodu dávám hodnocení na pomezí 3 a 4 hvězd, nicméně zaokrouhluji nahoru.~(3,5★)~

Nic podobného jsem zatím neviděl. Tento film rozhodně nemá obdoby. Tím, že se to natáčelo 12 let a sledovalo to vývoj postav v reálném čase bych to spíše nazval projektem než filmem. Začátek byl pro mě těžký, nechápal jsem s čím mám tu čest. Přišel jsem k tomu jako k většině filmům. Dlouho jsem očekával nějakou zápletku, děj, zvrat. Nic nepřicházelo a proto jsem si tedy aspoň vychutnával bytí jednotlivých postav. Pak mi to došlo, Je to prostě volný děj, který běží a běží, tak jako život. Okamžiky, které často "přežíváme" si zde můžete skvěle objektivně shrnout. Okamžiky jsou tu pro nás, ne my pro ně. Nikdy nevíme, kdy a jaké kapitoly životních fází skončí. Každé období má svoje pozitiva a negative. Prožijme to, ať máme na co vzpomínat. Příběh byl velmi pravdivý, nikdy jsem nezapochyboval o tom, že by něco tak nemohlo být. Šlo o čistou časovou linku, která se přirozeně píše. Ten vzhledový vývoj postav byl neuvěřitelný. Na konci dochází k dojemnému završení, kdy jsem si říkal: "a to je všechno?". Dětství je tak krátké a přeci tak významné. Už se tam nikdy nelze vrátit.Co mi možná trochu vadilo byl americký životní styl, který je ovšem pravdivě vykreslen, takže vlastně dobrá  práce.