Slečna učitelka (1966)

Dost zajímavě postavený film sledující řádění nevinně vyhlížející sociopatické hrdinky propadlé destruktivní sexuální obsesi. Tu si krutě vybíjí na jedné vesnici i malém klukovi a divák je jediný, kdo to ví, nikdo ve vesnici se nechytá. Hrdince nejde fandit, ale člověk je zvědavý, o co jí vlastně jde, co ještě vyvede a jak to celé dopadne. Na mě je to ale odvyprávěno příliš pomalým, lyrickým tempem, byť je to moc pěkně nasnímané.

Jsem zcela uhranut tímto vesnickým dramatem, jeho vizuálním zpracováním i herecky přesnou, přes zdánlivě chladný výraz zároveň emočně barvitou Jeanne Moreau v hlavní roli. Okamžitě vtažen a přenesen do atmosféry starých časů na vesnici jsem byl od prvních záběrů nadšen – ta černobílá v širokoúhlém formátu k tomu přírodně poetickému obalu tragického příběhu náramně slušela (jakobych sledoval Vláčila nebo soudobého temného Kachyňu!). Zároveň jsem u toho znepokojivě začal vnímat děj ve víru krutých a lstivých událostí s jedním rafinovaně ukrytým zlem. A ještě dalším „zlem“, které si však pouze vytváří pro své uspokojení v nedostatku důkazu a nenávisti čehokoliv cizího a odlišného samotná komunita. Divák skutečného viníka od první chvíle zná, takže mu nezbývá, než se jen snažit na základě nabízených střípků a dlouhých pocitových scén často s minimem slov pronikat do vnitřní psychiky hlavní komplikované postavy učitelky – nebo (nejen) v opačném případě bez uzardění odsoudit někoho, kdo své ceněné postavení v komunitě nepřímo zneužívá a bezpečně vyvázne ještě před vyvoláním kouska podezření. Bavilo mě sledovat, kam pomalu vyprávěné události v napjaté atmosféře s ne vždycky předvídatelnými zvraty dospějí a doufal, ať takhle znepokojivě strhující rozehrané karty tvůrci nezkazí. No, pro mě nezkazili... závěr považuji za efektní už jen tím, kolik podnětů, postojů a protichodných emocí je zde opět bez dialogů trefně vyjádřeno v závěru s velkým loučením. Za mě naprosto fenomální a to bych vůbec po dvou dřívějších zkušenostech s Tony Richardsonem (KomikaTom Jones) neřekl, že tenhle režisér bude takto mistrovského díla aspoň vzdáleně schopen.[95%]

Čo vytvára sexuálna frustrácia, je niekedy neuveriteľné. Neukojená nepekná stará dievka sa ukája v požiaroch, povodniach či smrti zvierat. Keď sa sexuálne konečne nabaží (erotika asi vzhľadom k roku je tu zachytená fakt iba v náznakoch a symboloch), svoju obeť odkopáva a nepriamo ju zabíja. Záverečný pľuvanec na adresu učiteľky je strašne malá útecha za spáchané zlo. Viaceré scény sú zbytočne naťahované a filmu by prospela farebná kamera.

Britský majster svojho remesla, Tony Richardson, ma počas takmer dvoch hodín → naprosto pevne pripevnil do filmového zveráka, z ktorého sa mi jednak nepodarilo nikdy poriadne vymaniť, keďže bol tak zručne zatiahnutý, že až keď som následne povinne absolvoval túto mimoriadne depresívnu exkurziu, a to trajektóriou cez istú, menšiu, francúzsku dedinku, mimochodom na míle vzdialenú od idylického Vlkolínca, tak sa rozhodol, že tento vskutku brutálny "zveráčik", predsa nakoniec povolí, no zároveň mi tiež i zvučným hlasom oznámil, že pravdepodobne budem celým týmto dianím, povedzme tak trochu poznačený, za čo sa mi teda ospravedlňovať vôbec nemieni, pretože ma skrátka dopredu varoval, aby som si proste dával na toto „Dievčatko so zápalkami”, obzvlášť veľký pozor, v inakšom prípade by som sa mohol veľmi škaredo (p)opáliť... A to ešte ani zďaleka nie je úplne všetko, lebo taktiež dôjde i na úvodnú potopu, ktorá môže síce vyzerať iba na takú obyčajnú, záškodnícku hru, že sa jej nebude prisudzovať príliš veľká váha, no určite neostane bez akejkoľvek odozvy, pritom až s príchodom už zo stredovekých čias tak strašne obľúbeného → arzeniku, sa konečne samotná úroveň sociopatického správania → vyšplhá na totálne maximum, čo taktiež rovnako priamo pociťujú i miestni, už tak nervózni obyvatelia, ktorí medziiným majú až tak extrémne našponované nervy, že ich vonkoncom nič nezastaví pred tým, čo majú vo svojom úmysle... Ako ste si mohli doteraz určite všimnúť, aj recenzent, sa úmyselne vyhýba v okatom spoilerovaní filmového deja, v ktorom ho niekoľkokrát sprevádzali tieto úmyselné činy danej postavy, ktoré o to lepšie na diváka (za)pôsobia, lebo je im dopriata priam neuveriteľná, audiovizuálna stránka, ktorá ho normálne paralyzovala ! Kameramanovi Davidovi Watkinovi, sa totižto podarilo prostredníctvom svojej unikátnej kompozície obrazu, dosiahnuť nevídaných rozmerov, a to práve vďaka svojej ponurej čiernobielosti, ktorá nielenže podčiarkuje atmosféru filmu, z ktorého divák väčšinou nemá dobrý pocit, ale zároveň i podtrhuje film ako celok, po ktorého skončení, sa budete cítiť, ako obarení horúcou kávou ! Áno, a podotýkam, že sa skutočne jedná o "silnú kávu", na ktorej si najlepšie pochutnávajú zrovna takí kávičkári, ktorí si (i)hneď uvedomia, čoho sa to vlastne napili...? Našťastie som si na nej mimoriadne pochutnal, no súčasne vo mne zanechala i nejaké stopy. Náročný, kinematografický zážitok, po ktorom sa cítim dosť skľučujúco, že ho odporúčam pre náročnejšie publikum.

Tak takhle slečna, převlečená za učitelku, je ztělesněné zlo. Krutost, kterou zde excelentně předvedla Jeanne Moreau, je mrazivá, od samého začátku mi z ní bylo špatně (rozmáčknutí vajíček a vrácení do hnízda). Hlavní mužská postava Manou (Ettore Manni) je s politováním trouba, který si neuhlídá ani svůj vlastní poklopec a je naivnější než já, takže ani s ním nelze sympatizovat. Jediný, kdo měl moje pochopení a získal mou přízeň, byl malý Bruno (Keith Skinner) a ten plivanec bych po něm nejspíš zopákla.. V každém případě se jedná o snímek, do kterého se zub času nezakousne, nemůže, to, co ukazuje, je tu stále..