Šimon kouzelník (1999)

Rozplývat se s pocitem intelektuála nad tím, jaký je Šimon kouzelník excelentní film, by bylo to poslední, co bych dělal. Jen si postupně říkám: Co to má být? Nerozumím, nechápu. Měl být to záměr? Ehm, akorát když se dívám na ta ocenění Maďarského filmového týdnu (režie, kamera, herecký výkon), jsou snad i docela zasloužené. Protože řada scén opravdu měla úžasnou mysteriózní atmoséru a hlavní herec docela zajímavé charisma, už jen tomu chyběl pořádný srozumitelný příběh, který byl jen v úvodě načrtnut a pak se vytratil v naprosto podivném sledu nicneříkajících scén. Podobně extrémně radikální hrané filmy bez příběhu, zvláště uprostřed přetechnizovaného světa 90. let a výše, raději příště předem vzdávám. WTF, co měly znament ty policajtovy hry na "pravěkém" počítači s jakousi půdou a panákem?? 35%(viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií)

Film, ktorý u diváka počas sledovania vytvára otázky typu „Ako to vedel?“, „Prečo sa to stalo?“, „Ako sa to stalo?“, „Prečo to tam je?“, „Aký to má zmysel?“. Napokon sa divák zmieri s tým, že niektoré veci tam skrátka nemajú logiku, alebo sú iba nepovedané, či už zámerne, alebo nie. Tak či onak, ja takúto chaotickosť neobľubujem. A neobľubujem ani nerealistické a naivné scény, ktoré v tomto filme ako-tak kompenzuje iba pekná mladá Francúzka. Dve hviezdy preto považujem za primerané ohodnotenie.

Možná na mě porotci Maďarského filmového týdnu budou koukat skrz prsty, když řeknu, že nevím, co na tomto filmu oceňovali. Šimon kouzelník působí jako melancholická procházka Paříží. Avšak poté, co procházku zakončíme v nějaké stylové kavárně nám teprv dojde, že jsme potkali divně vypadajícího chlápka, který svým prazvláštním smyslem pro humor uzemňoval své okolí a ještě k tomu teď u vedlejšího stolku povídali, že měl i nadpřirozené schopnosti. Ale to je tak všechno a toto všechno mě minulo jako TGV smítko prachu u kolejí. Vzezření artového filmu bychom v tomto snímku našli, ale působí to nějak vyčpěle, jako bychom to už někde viděli. Scénář je neuvěřitelně přímočarý a jednoduchý a celému vyprávění chybí nějaký lepší vyprávěcí prvek. Díky tomuto mi mysl terorizovaly otázky: "Proč?", "Jakto?", "Uhm?". Někomu určitě tento film přišel milý s atmosférou Paříže, která dýchla na toto maďarské dílo trochu té kouzelné atmosféry. Ale já k této skupině nepatřím, celé mi to přišlo strašně prázdné. Nicméně jako oddychovka se to brát dá.

Na pozvání francouzské policie přijíždí do Paříže známý maďarský senzibil Šimon. A mezitím co pomáhá svými opravdu zvláštními schopnosti řešit vraždu, se zamiluje, soupeří s dalším maďarským mágem a působí na lidi kolem sebe.
A hodnocení? Je to něco mezi skvělým filmem a bojem se spánkem. Ve filmu je minumum dialogů, vypráví spíše obrazem a minimalistickou hudbou (ta je skvělá) a hereckými výkony nám naprosto neznámých herců. Přesně 3,5 hvězdy.

Paní Enyedi  točí filmy o záhadách lidských činů, pohnutek a soudů.  O těle a duši je vyhraněný a nejsilnější biják. Toto je slabý odvar. Měl jsem problém to dodívat 2*