Signál k životu (1968)

Na začiatku nás víta krásna príroda vrchov, sem tam stromy, všetko zachytené čiernobielou kamerou a ozvučené gréckym hudobným majstrom ponúkajúcim grécku gitaru. Rozprávač, nemecký vojak za druhej svetovej, sa sťažuje že vojaka Strozseka a ďalšieho napadli partizáni počas pokoja. Strozsek sem so svojou ženou Grékyňou a kolegami Beckerom a Menhardom prichádza hliadkovať na povel veliteľstva. V mestečku je však mier. Úzke, kopcovité uličky gréckeho mestečka sú zobrazené krásne a hravo. To vážne, čo tu chce zdôrazniť, a to prestrihávané zábery na mŕtvoly vojakov, tu pôsobí pri tej krásnej hudbe nepatrične. Cikády, príroda, poničené sochy. Všetko pôsobí krásne upokojujúco. Nora. Unavený, nezapájajúci sa Becker a rýpačný, racionálny skeptik Meinhard. Pozitívne zmýšľajúci Strozsek prichádza do drobných konfliktov s Meinhardom, lebo sa navzájom nechápu. Meinhard provokuje cigána, ktorý tvrdí, že je kráľ svojho klanu, no bol oddelený v detsve a vysmieva sa mu, pričom Strozsek je z toho smutný. Ukáže im kartový trik a Strozsekovi daruje malú drevenú sovu, ktorá hýbe očami a ušami. Meinhard príde na to, že sa dá rozobrať a vnútri sú dve muchy. Rozpráva o tom, ako zhypnotizovať sliepku, no nepodarí sa mu to. Magnetizuje nôž, loví ryby, učí Beckera. Stroszekovo chodenie po lane je mimo záber. Jeho apatia je uvedená rozprávačom v polovici filmu. Príbeh plynie, dá sa pri ňom oddýchnuť a vďaka letu a krásnemu možno ostrovu sa dajú v čiernobielej vnímať farby. Záhadou ostáva už len význam filmu a jeho interpretácia. Prvá polovica bez pointy ma bavila viac ako druhá s pointou šialenstva.

Vynikající a dospělý film ve všech svých složkách, plácání o slabých začátcích velkého režiséra tady rozhodně není na místě. A navíc neuvěřitelně vtipný, těšil jsem se na každou další scénu. Ani se nedivím, že to tady má tak nízké hodnocení.

Uz se zdalo, ze Herzoga aspon castecne omilostnim, ale po zajimave prvni polovine jsem de facto totez sledoval i v te druhe, cimz film upadl do prumeru. Herzoga proto i nadale povazuji za omyl evropske filmove sceny.

Výborná atmosféra nudy, horka a únavy.

Tak trochu jsem z toho měl obavy, ale celkem mě to zaujalo. Hlavně jsem se snad asi ještě nikdy nesetkal s filmem, kde by němečtí vojáci přímo za války nebyli vykresleni jako zrůdy, ale jako normální lidé. Možná je to tím, že se nevěnuju válečným filmům, nevím, každopádně oceňuji nečernobílý pohled, protože ne všichni, co za 2. světové války museli bojovat na straně nacistů, byli automaticky zlí - byli tam i ti, co nechtěli jít bojovat a byli tam i ti, co naivně té ideologii věřili a přitom netušili, co způsobí - až když bylo pozdě, došlo jim to. Tím nechci nacismus obhajovat, vím, že někteří jsou na to dost hákliví a už jen na základě toho, co jsem napsal, by na mě vyjeli, ale co už. Každopádně ten film se věnuje spíš postavám než té válce a tím pro mě byl zajímavý, místy i poutavý a má i dobře napsané (a občas i vtipné) dialogy. Pravda ale, že z těch jsem nepochitil úplně všechno. V druhé polovině už šel můj zájem trochu dolů, ale i tak je to zajímavý film. Líbil se mi i po filmařské stránce, jen občas tu jsou přehnaně dlouhé záběry, kterým chybí tempo. Ale jinak dobrá práce a Herzogovi se debut docela povedl. Ve srovnání s jeho jinými filmy se jedná o slabší kousek, ale v rámci filmografie celkové je to v mých očích na slabé 4* - a to je celkem dost, na to, jak "přísněji" hodnotím.(05.12.2020)