Sešli se na Vlachovce (1973)

Plno person, od scénáristy, režiséra až po herce a takovejhle bizár. Ta hudba tam je peklo. To vše v roce, kdy vyšlo The Dark Side of the Moon...

To jako vážně, Karle?

Já osobně jsem měl dechovku vždycky rád. Ve své jednoduchosti je ohromně složitá, protože texty jsou rytmické, ale figuruje při ní celá řada nástrojů. Faktem je, že příběh se točí kolem natáčení pořadu. Hanzlík hraje frajera a víc než svým povinnostem se věnuje holkám, což by mu asi skutečný režisér těžko toleroval. Karel Höger hraje své tradiční maximum, ale scénář je strašně slabý. Dudek s Dietlem už nebyli takoví začátečníci, aby předložili tak slaboduché zápletky. A přitom toho komična také není mnoho.(18.06.2024)

Únavné donjuánství asistenta kamery a sedmilháře, korunované jeho nápravou, jako záminka pro voničku snad těch nejznámějších dechovek s nesnesitelným zdarem vystihuje ten děsivý umělý svět, hudební vejminek socialistické pookupační Arkádie, restaurace Na Vlachovce, včetně jeho „strojovny“. Inu, televize je médium dvacátýho století, jak se hrdina nechává slyšet, když si namlouvá ošetřovatelku drůbeže z Pošumaví. Korunu všemu ovšem nasazuje Karel Höger, při jehož výstupech v roli bodrého venkovana jsem si nemohl nevzpomenout na to, jak o dva roky později v Lístku do památníku skvěle ztvárnil muže, který se na skok vrací do rodného města. Zatímco jeho postava na Vlachovce jen křičí, hlučnost toho, který se vrací k tomu co zůstalo před půlstoletím nevyřčeno, má bezpočet poloh – včetně té, které je již mlčením.(23.12.2021)

Až budu rockovej důchodce, budou hrát Sestry na Vlachovce. Každej rok budeme ve Varech a já na smrt čekat v Jevanech. Zřídka budou nejspíš produkce, mládež nás bude mít za tupce. Budem hrát na pohřbech fan clubu, Inženýr učí se na tubu. Trpíme srdeční slabostí, každý si stěžuje na kosti, do kalhot čůrat se nestydím, už ani s brýlemi nevidím. Holky nás pouštějí v tramvaji a z Olšan hrobníci mávají. Pijeme už jen rum za rumem, snad brzo budeme pod drnem. Fanánek má infarkt na baru, kapelník umírá v Subaru. Zpívat chci, však sláb jsem na plíce, houslista sáhl po devítce. Jsme strašně starý a nemocný, Bubenec hraje jak ponocný, Supici dostala skleróza, fanoušky zabila cirhóza. A že nás nelákaj kavárny, můžem jít o holi z Kovárny a klidně svalit se v podchodu, stáří má velikou výhodu. Už na nás nevolaj záchytky, vědí že míříme pod kytky. Důchodce má sotva na nájem a budí okolí nezájem. *(09.11.2020)