Sámská krev (2016)

Ešte veľa toho o Švédsku neviem a to, že Laponci boli ponižované, zaznávané etnikum som netušila. Práve v takých podmienkach sa však vždy nájde nejakáElle Marja,dostatočne odvážna a inteligentná na to, aby zmenila svoj údel. Prečo mám pri sledovaní takýchto filmov stiahnutý žalúdok? Však to bolo krásne.

Škandinávsky rasizmus a xenofóbia boli menej explicitné ako napríklad v USA či Nemecku, čo neznamená, že aj menej nebezpečné. Dopad na jedincov a ich psychiku bol, ako vidíme na príklade tohto filmu, rovnako škodlivý. Neustále slovné, občas aj fyzické ponižovanie a ako výsledok zúfalá snaha odpútať sa od koreňov a pre potechu väčšiny zapretie vlastného etnika. Sámskej krvi sa dá všeličo vyčítať, postavy sú jednorozmerne zlé, avšak sledujeme v podstate iba Elline reakcie na kruté slová okolia (postavy počúvame, ale sledujeme v priamom prenose jej výraz na tvári) a jej vnútorný vývoj, takže je tento prístup opodstatnený.

Institucionalizované školství je nejhorší forma státního útlaku, sdělil mi před lety - možná paradoxně velmi vzdělaný - kamarád, nežli zmizel v pralesích Latinské Ameriky. Dlouho mi to vrtalo hlavou, ale tento film může být právě takovou malou ukázkou této zbraně, která se objevuje všude tam, kde se objevuje snaha o (pře)výchovu. Film je nejsilnější právě nikoli v tom, že tuto problematiku otevírá, nýbrž v momentu, kdy se jakoby utlačovaná hlavní postava navzdory veškeré systémové šikaně a rasistickému posměchuchcenechat dát převychovat. Není to tak tradičně plochý mýtický příběh o "ušlechtilém divochovi", ani nikterak nebagatelizuje roli panovačných Švédů, ba naopak, ke všemu ji celkem vtipně ironizuje. Co film možná jen naznačuje, a bude to rezonovat hlavně mezi samotnými Švédy (vím to od švédského kamaráda, který film se mnou rozkoukal, ale nedokoukal, neb nerozumí sámsky!) je otázka toho, kdo jsou to vlastněindigenous peoples, neboť otázka, kdo byl kde na jakém místě ve Skandinávii "první", staré germánské kmeny, nebo právě tzv. Laponci, není vždy úplně křišťálově jistá. Sám film je ale přes veškerý společensko-antropologický kontext hlavně silně emočním příběhem jedné ženy, která zcela vystoupila ze své předem určené role. Je zajímavou retrospektivou, která se z doby na sklonku života vrhá do formativních vzdorujících pubertálních let a tam, možná trochu překvapivě, zůstává. Jako naléhavé memento uprostřed sobích vyrvaných vnitřností ohlášené gongem, nebo možná spíše půvabným jojkováním, a osvětlující jednu zajímavou životní cestu. Všechno "pak" a všechny další odstíny, které by byly možné přimíchat do studených barev severu, by byly asi opravdu filmově redundantní.

Velmi poutavý pohled do duše mladé Laponky, která již nechce být vězněm své vlastní  kultury. Čtrnáctiletá Elle Marja, žije s rodinou podle sámským tradic a zvyklostí. Jejich hlavní náplní je lov sobů. Spolu se setrou odjíždí do internátní školy, ve které se má naučit dané učivo, jež  je odlišné od toho, co jinak studují švédské děti.  Záhy zjišťuje, že zdejší režim je velmi přísný a fyzické tresty jsou na denním pořádku. O to  víc jí láká uniknout ze své reality a dostat se do jiného, pro ni neznámého světa. Proto ovšem musí překonat své etnické i rodinné vazby, které ji budou bolet. Podstatnou předností snímku je rozhodně obsazení hlavní role, kterou ztvárnila Lene Cecilia Sparrok, jenž také ve skutečnosti pracuje na chovu sobů a rovněž má severo-sámský původ stejně jako  postava ve filmu. I díky tomu hrdinka působí velice přesvědčivě a autenticky. A přestože má snímek pomalejší tempo, stále se něco děje a je zajímavé sledovat její  nové životní osudy.

Pohlcující, smutné drama. Silný zážitek.... Nejen o Sámech/Laponcích. O složitosti bytí každého "malého (přirodního) národa" pohlcovaného větším, "vyspělejším" a více "civilizovaným". Nejdojemnější byl vztah obou sester. Té mladší, křehké, čisté, ještě dětské světlovlásky, uvězněné v postupně mizejícím světě jejích předků a starší Elle-Marje, která už svět viděla jinak a toužila po svobodě a vzdělání. Jejich závěrečné "setkání" a navazující záběry nádherné severské krajiny byly naprosto ohromující....