Samba (2014)

„Základní pravidlo znáš?“ - „Jo…anebo mi ho radši řekni.“ - „Nikomu nedávat svoje telefonní číslo nebo adresu. Nebo ti budou volat ve 3 ráno a spát na rohožce.“Ale to by Alice musela svou kolegyni poslechnout…Eric Toledano a Olivier Nakache mě potěšili již v případě filmů Nedotknutelní a Dokud nás svatba nerozdělí. I v případě Samby u mě zabodovali. Samba je sice v mnohém takovou příjemnou pohádkou, ale zase ne přeslazenou v duchu hesla „s přeháněním to nepřeháním“. Oceňuju fakt, že to oťukávání je trochu rozpačité a skutečný zájem má zpočátku vlastně jen jedna strana. Vyvine se to každopádně v milou romanci s převážně příjemnou atmosférou (podbarvenou výbornou hudbou), u které si divák může tipovat, jak moc velkou má ústřední dvojice naději na budoucnost. Charlotte Gainsbourg je ve své roli naprosto přesná a Omar Sy má také cosi do sebe (ačkoliv nezastírám, chvíli jsem si pohrával s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Idris Elba uměl francouzsky…no nic, třeba příště). Za mě slušné 4*.

Tři předchozí setkání s tvorbou autorské dvojice Nakacheho a Toledana dopadla na výbornou, proto jsem zariskoval a vybral si z jejich dílny snímek, o kterém jsem už dopředu věděl, že mi úplně nesedne. Gainsbourgová mi nebyla sympatická nikdy. Od jejího angažmá ve snobárnách Larse von Triera postoupila ještě o level níž a její přítomnost na plátně je mi vyloženě na obtíž. Nesdílím ani přesvědčení režisérské dvojky, že problémy obyvatel třetího světa vyřešíme jejich přesídlením do Evropy. Současná Francie může být přitažlivá pro pragmatického turistu, který volí ideální poměr mezi cenou a sumou zážitků. Může si totiž ušetřit cestování do Alžírska, Libanonu, Senegalu a řady dalších destinací. Pestré multikulturní prostředí ovšem přináší spoustu bolestných kulturních a politických střetů, které mohou snadno přerůst v něco mnohem horšího. Už jen uživit bobtnající a stále naštvanější bezpečnostní aparát čelící stále se rozrůstající a bezohlednější skupině islámských radikálů v době, kdy se francouzská ekonomika stává nekonkurenceschopnou a země zřetelně upadá, je neřešitelný rébus. Žádné znepokojivé otázky ani komplexnější pohled na fenomén přistěhovalectví ve filmu nenajdete. Co je ale horší a vede k překvapivému zklamání, je vypravěčská tuctovost a absence vztahové chemie mezi Omarem Sy a Gainsbourgovou. Tomuhle kousku zoufale chybí spontánnost, jiskřivost, originalita a svěžest. Je to předvídatelné a komediálně impotentní. Hlavní problém není v obsazení ani společenském vyznění, ale v mizerné zábavnosti. I ty dvě hvězdičky jsou chatrné. Celkový dojem: 35 %.

Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky.

z Nakacheho trojice (Nedotknutelní-Vyjímeční-Samba) nejslabší kousek.Ne snad že by to nebyl příjemný film,u kterého ty dvě hodiny utečou jako nic,ale na rozdíl od zbylých dvou postrádá silné momenty a to jak ty komediální,tak ty dojemné-lidské.U Vyjímečných i Nedotknutelných se tohle režisérům povedlo dostat do určité rovnováhy.V tomhle případě bohužel ne a jakkoliv jsem se celkem slušně bavil,tak vím,že na rozdíl od zbylých dvou nemám potřebu vidět Sambu znova...60%

Ja som teraz úplne neobjektívna, ale nevadí. Akonáhle je vo filme Omar Sy s tým jeho úsmevom za milión dolárov padám do kolien. Charlotte mi príde vo všetkých filmoch taká zmätená, neviem či je to povahou filmov, ktoré si vyberá, alebo je to naozaj jednotvárna herečka. Tentokrát utečenecká tématika ako riť na šerbel. Tahar Rahim výborne doplnil exotické obsadenie a celé to tikalo jak švajčiarske hodinky.