Dokud nás svatba nerozdělí (2017)

Film o verejnoprávnej láske, keďže šiel svojho času na verejnoprávnej televízii a tá verejnoprávnosť je podčiarknutá verejným sexom, ako inak skrze podvod a promiskuitu. To je presne to, čo scenáristi opakujú v rom-comoch jedna radosť, ako keby to bola povinná humorná zložka riešiť polovicu času sex. Našťastie prídu aj úsmevné momenty, tak typicky francúzske, no a očakávaný záver. Takže len taka oddychovka, pri ktorej zuby sem tam zaškrípu, ale dá sa to prekonať bez odštiepenia skloviny.

Výborná komédia o tom aké je zorganizovať svadbu podľa predstáv zákazníka. Hlavnou postavou je síce Max, ktorého organizovanie svadieb živí. Nečakajte však Svadby podľa Mary, organizovanie svadby je totiž tímová práca a tím tvoria rôzni ľudia, ktorí majú svoje chyby a problémy. Takáto akcia nie je bez problémov, takže je treba ledačo hasiť a riešiť. To je dôvod vzniku množstva komických situácií. Do toho vstupujú ľudia a ich vzťahy. Fotograf nenávidiaci fotenie mobilmi + stážista, apka, geolokácia. Profesor chodiaci v pyžame, zaľúbený do nevesty. Ind hľadajúci zámienku. Vynervovaná manažérka. Náhradná kapela s namysleným spevákom. Všetko však s citom a jemný ironickým nadhľadom a francúzskou poetikou. Bezchybná produkcia a skvelé herecké výkony zábavu nekazia. Takže hoci záver svadby vyzerá na fatálne fiasko, nakoniec sa všetko na dobré obráti. Znie to síce banálne, ale je to skvelé.

Byl jsem dost zvědav na poměrně novou francouzskou komedii z dílny osvědčených tvůrců, na níž jsem dostal vřelé doporučení a zároveň se u ní hodnocení mých oblíbených uživatelů hemží pestrou škálou od odpadů až po pětihvězdy. Já zůstanu kdesi uprostřed. Příprava velkolepé svatební hostiny plná náhlých zmatků, náročných požadavků a drobných vtipných i hořkých příhod v čele s věčně nervózním pořadatelem mě první hodinu hodně bavila. Jean-Pierre Bacri tu hlavní roli ztvárnil docela zdatně a spočátku mě zejména on chytil, přesto mě jaksi nedokázal bavit stejným dílem po celé dvě hodiny a postupně se mi jeho spíše monotónní, lehce arogantní projev mírně zunoval. Naštěstí se skvěle činili i další protagonisti, z nichž bych osobitně vypíchl (pro mě zatím neznámého) Jeana-Paula Rouvea coby vlezlého fotografa a mile mě v též zábavné postavě šéfa kapely překvapil Gilles Lellouche, kterého jsem dosud registroval jen v charakterních rolích. Také v rámci ansáblu ryze vedlejších postav lze najít nejeden povedený a zábavný výkon, který vždy ještě víc přispívá k atmosféře celé této rozervné komedie a vůbec na tom, že to zde často opravdu žije...! :) Jenomže ani více dobrých herců a svižné tempo v tomto případě nezachránili již nejednou pokulhávající zábavu od momentu svatební oslavy, kdy se zdlouhavé dění v komedii, dlouho postrádající patřičnou gradaci, začíná táhnout. Přestože vážnější vyvrcholení (naštěstí bez jakýchkoliv stop po depresi) mě dokázalo uzemnit a vnímám jsem ho z větší části jako povedené, určitě mě nevzalo tolik, abych přehlížel výrazná slabší místa a dal 4 hvězdičky. Ale na to, že jsem moc od této SVATBY neočekával, uznávám, že to byl to místy fajn zážitek a zhlédnutí nelituji.[70%]

Stejně jako někteří ostatní komentujici oceňuji originální nápad ztvárnit v komedii  přípravu svatby nikoliv z pohledu svatebčanů, ale z pohledu organizující  agentury. Toto podání svatby se od řady romantických komedií se určitě liší. Populární dvojka autorů se ale  určitě měla držet hesla velmistra Francise Vebera, že komedie nemá být déle než 90 minut. Komedie zmatku a skluzu mi i tak přišla namísto skutečně vtipných průsvihu místy zaplněna větším počtem nezáživného zmatkovaní a při dvouhodinové délce to už bylo ke konci teprve trochu úmorné a místy byl můj smích stejně častý jako vlasy na hlavě neokoukaného hlavního představitele. Ale několik těch vedlejších figurek se v tomhle přeplněném kolotoči přece jen blýsklo. Pobavil mě starosvětský fotograf se svým zajímavým kudrnatým učencem, sebestředný zpěvák....a ze všeho nejvíce určitě trapák manžel snob  jehož naplánovaný neplánový projev a letecké číslo  si budu v souvislosti s Dokud nás svatba nerozdělí rozhodně nejvíce pamatovat a taky mě asi nejvíce pobavilo. Ale ostatně, těšil jsem se na každý jeho výstup.

Mé třetí setkání s tvorbou autorské dvojice Toledano a Nakache dopadlo nad očekávání dobře, i když (možná právě protože) jde o naprosto odlišný koncept a styl humoru, než s jakým celosvětově uspěli v případě Nedotknutelných. Jak už zaznělo ve více komentářích, tenhle kousek není řachanda, nýbrž příjemný, lehce plynoucí snímek podkreslený pohodovou hudbou, který má ambice vykouzlit na řadě míst mírný úsměv, nikoliv salvu smíchu. I když prostředí svatební hostiny svádí pokládat film za jednu z nesčetných variant romantických komedií, opak je pravdou. Dokud nás svatba nerozdělí je komediální příběh z prostředí pracovního kolektivu, tedy subžánru kdysi tak protežovaného v zemích východního bloku. V tomhle filmu se tvrdě maká - pravda, ne vždy efektivně, v ukázkové souhře a s očekávanými výsledky. Parta v našich končinách nepříliš známých herců odvádí spolehlivou práci a za sebe můžu jen dodat, že jsem se bavil přesně tak, jak to režijní dvojka zamýšlela. Osobně nemívám rád filmařinu založenou na zpitvořených figurkách, tady mi ale absence hlavní postavy nahrazené množstvím vedlejších postav s jedním nebo dvěma důležitými výstupy přišla navýsost funkční. Celkový dojem: 90 %.