Sám život (2018)

Začátek mě dostatečně navnadil, ale postupem času jsem se v tom příběhu lásky začala trochu ztrácet. Osobitý stylDana Fogelmanas velmi intenzivním emotivním nábojem mi prostě tentokrát příliš nesedl, přesto však dovedu ocenit zajímavou strukturu vyprávění, solidní herecké výkony všech aktérů i hudební složku filmu, která se nese v duchu písněBoba DylanaMake You Feel My Love. (65%)

Film - nejdříve drama - to tady za mě převládá hned v 1. části (pro mě krásně střelně překvapující). Pak od 3. části pokračování se sem tam romantickým podtónem. 2. část filmu mě moc nebavila, ale samozřejmě pro spojitost postav celého příběhu byla také důležitá. Všichni představitelé mužských rolí byli herecky dokonalí. Nic jsem od filmu vlastně nečekala, ale byla jsem opravdu mile překvapena, že to není žádná přeslazené červená knihovna:-)), takže tomu dávám 80%.

Sága nebo epopej, příběh, který jakoby není vyprávěn nikým jiným než životem samým, ale zas je tu ta faleš "nespolehlivého vypravěče", kdy jakoby vnučka vypráví životní příběh svých rodičů, prarodičů i praprarodičů a pokouší se vyprávěním pochopit své ztelesnění a životní kontinuitu a vypráví rodokmen. Nikde se ale neřeší otázka živobytí a sourozenců, jsou to běhy (pří-běhy) solitérů. Dojímaly mne? Spíše ne. Pokud život ztratí vypravění, ztratí drama. Vlastně tu o nic nejde, jen o to žít dál. Ale proč? Což když jsme jen slepí a naivní a tak můžeme být i krutí. jak rozpoznáme, že nejsme krutí? Svět je stvořen slovem a život příběhem. A je nějaká chvíle důležitější než jiná??? Co je nejdůležitější den života? Že jsme potkali svoji lásku? A byla ta láska vzájemná? Nevím, nevím, nevím, nic.

Největší plus Life Itself slyším v srdcervoucí písni Boba Dylana Make You Feel My Love, co se všemi těmi větvemi line v různých aranžích jak zlatá nit a kdyby příběh z olivovníků nebyl jak kýčovitá telenovela, kdoví, šla bych na pět, možná i dík Oscaru Isaacovi, kterej se mi sice jako chlap vůbec nelíbí, ale poslední dobou mi nějak nadbíhá a vždycky jdu z jeho herectví do kolen.

Po scénáristické stránce jsem spokojená až na ten konec, kterým si Dan podrazil kolena a hned se to  projevilo v hodnocení, což chápu. Jinak po herecké stránce nemám žádných výtek, pochopitelně se mně líbila ta část s Oscarem Isaacem, kvůli kterému jsem do toho šla. Jinak ta provázanost bylo přesně to, co se mně také líbilo i když jsem ke konci už ztrácela trochu nit. Ubrat o jednu časovou linii míň, tak je  to super. Nicméně já to do průměru to nehodím.