Sajonara icuka (2010)

Výborná kamera, masky, aj celá tá retro atmosféra. Technicky dokonalý film, ktorý má ale veľmi obyčajný príbeh o láske. Ten by sa dal zhrnúť jednou vetou. Čo viac, v polovici filmu prakticky končí, kým posledná hodina je len neustále opakovaný pokus o katarziu, za pomoci spomienok sprevádzaných dojemnou hudbou a spomalenými zábermi.

Čakala som klasicky bezpohlavnú a bezrkvnú japonsko-kórejskú tragickú romantiku, ktorú bude len nutné pretrpieť až do horkého konca. Čuduj sa svete, už prvá upotená polhodina ponúkla okrem bejzbalového zápasu aj živočíšny sex na stole. Ale potom to už išlo. Vražedne pomalé tempo zvýrazňované spomaľovačkami. Japonský workoholik pracuje do roztrhania tela, potom sa diví, kam sa podeli jeho sny. Z letargie ma už vytrhla len veta pri rozchode: „Ty už nie si vlhká a ja už nie som tvrdý", ktorú považujem za doterajší konverzačný vrchol východoázijskej produkcie. 170-minútový director´s cut si neviem a radšej ani nechcem predstaviť.

Ak má človek niečoho v živote ľutovať tak určite premárnenú šancu na lásku... Tiež o nádeji a sklamaní. Aj keď ide o námetovo veľmi silný príbeh a po pocitovej stránke veľmi smutný, jeho nízkoenergetické filmové spracovanie mi moc nesadlo. Je tu veľa zbytočne naťahovaných scén a statických záberov, aj keď s peknou kamerou, ale po čase mi to začalo vadiť. Keby to bolo o polhodinu kratšie tak ide o jasnú päťkovú záležitosť, takto len slušný nadpriemer.75/100

Tak teda nevím co si myslet.. hned v prvním momentě přišlo nadšení, barvy, záběry, nádhera.. ale nějak jsem nezaznamenala moment, kdy se vlastně zamilovali.. takže ani já se nemohla zamilovat.. a taky to, že doma měl budoucí manželku nepřidalo na nějaké té atmosféře. Druhá část, po letech mi přišla citlivější a hezčí. Srovnávat s řežisérovým dřívějším filmem to nebudu. Jen se tam opakuje docela dost detailů.

Film plný krásných obrazů a ač se to nemusí zdát, tak i lásky. Soucítila jsem s Jutakou i Tóko a nakonec i s Mičiko. Film na mě velmi zapůsobil, ať již samotným výkonem Nišidžimi či charakterem jeho postavy – co všechno se muselo v jejím nitru odehrávat, ani nechci vědět. Podle mě je to film plný emocí, ačkoliv je divákovi nikdo necpe a nekřičí je na něj. Láska, bolest, zklamání, pocity prázdnoty i nespokojenosti, přátelství… to všechno a i víc ve filmu je, jen se chce pořádně dívat. Naprosto chápu, proč se Jutaka choval, jak se choval, a bolí mě z toho i za něj u srdce. Přiznávám, že jsem dokonce uronila slzu. Dlouhý film, který končí slovy lásky. Ale shrnutí bych nečetla, je to v podstatě popsání celého filmu. Ve zkratce je to o tom, kterak zasnoubený muž do Bangkoku jel a tam se zamiloval.