S Molièrem na kole (2013)

Velmi příjemné překvapení. Střet dvou mužů s nezlomnou povahou a touhou vyniknout mě zaujal i nadchl jako příběh, ale i nevšedním pojetím oblíbené kombinace žánrů, kdy se do rozehrané komedie promítá silné drama (a drama je zároveň odlehčováno humorem). Největší spád pro mě film nabíral ve chvílích, kdy oba spolu zkouší divadelní hru a vyměňují si stylizované dialogy, v nichž probíhá psychologický souboj nejen těch molièrovských, ale i skutečných postav. Ze strany obou protagonistů však cítit z nich navzdory případným špatným vlastnostem jejich postav od počátku velké sympatie a oba herci (pro mě dosud nepříliš známí) si mě brzy také podmanili. Zvláště Fabrice Luchini mi svou ojedinělou civilní komikou připadal vyloženě fascinující,  třeba ve chvílích, kdy předvádí správné odříkávání alexandrínů nebo vyjádřuje v konfliktu ke svému soupeři svůj postoj odříkavanou replikou z hry. Tož mě těší, že výborní a osobití herci ve Francii ještě zcela neumřeli... :o) Tenhle konverzační koncert Luchiniho s Wilsonem jsem si hodně vychutnával, prostředí francouzského venkova krásně vyniklo svou poetickou náladou, vedlejší linky s ostatními postavami funkčně dotvářely plastickost i hloubku příběhu a celý filmeček až neskutečně rychle uběhl. Úsměv se občas ve mě střídal s pocitem mírné hořkosti, asi jako přátelství obou mužů se zcela nikdy neutichajícím soupeřením, ovšem bez toho, aby celková nálada spadla do deprese, což jsem jen rád. I bez ní to byl určitě silný zážitek a děkuji bloomovi za skvělé doporučení! :)[90%]

není to špatný film, ani žádný zázrak, rozhodně tedy ne komedie, nenašel jsem zde místo, kde by byl prostor k smíchu. Ty dialogy ze hry byly dost nudné, i když chápu, že ve filmu měly svůj smysl. V jednom plánu jde o Molierovu hru a v plánu druhém o ženě mezi dvěma muži a tyto dvě roviny byly ve snímku zajímavě propojeny a směřovaly k podařenému závěru filmu

Taková celkem chytrá komedie, která se nesnaží získat diváky za každou cenu, ale cílí na ty, kteří mají rádi dobře zahrané postavy, drama, které není až tak silné, respektive není bráno až tak vážně, a scény, které dovedou mile překvapit. V konečném důsledku je to ale nakonec spíše příjemné, než aby to bylo skvělé.

Převážně konverzační, lehce úsměvná komedie z přímořského francouzského městečka, mě zaujala hlavně díky sympatickému herectví obou hlavních představitelů. Ať už Gauthier se Sergem deklamovali své role v chystaném Misantropovi nebo se mezi nimi odehrávala psychologická válka dvou starých přátel, pokaždé jsem si to náramně užívala a když se k nim ještě připojila Italka Francesca, mou spokojenost to jen dovršilo. Pohodový snímek i když nakonec s krapet trpkou příchutí.

Spíš než avizovaný příběh o dvou přátelích jsem viděla story o dvou hercích, kteří se kdysi pracovně setkali při jednom natáčení, párkrát si spolu zřejmě při cigárku zafilozofovali o hereckém umění a jejich cesty se pak zase rozešly. Protnout se znovu měly až po letech, v době, kdy jednomu z nich hvězda září jasem supernovy, zatímco tomu druhému už dávno zhasla. Gauthier je něco jako Čestmír Mádl, kterému sice jeho Ordinace přináší víc než slušnou popularitu i peníze, ale ne tak úplně profesní uspokojení. Jakmile se mu totiž naskytne šance "dělat velké umění", tedy zahrát si v legendě francouzského dramatu Misantrop od Molièra, chytne se jí jako vyhládlé klíště neopatrného hostitele a samotné možnosti získat do něj ideálního hereckého partnera obětuje týden svého života. Jenže všechno komplikuje ješitnost, zahořklost, závist a pomstychtivost, o rochnění si v nově získané převaze snad ani nemluvě. Pasáže se čtenými zkouškami jsem si vychutnala tak napůl - navzdory českým titulkům jsem se v květnaných dialozích více či méně ztrácela a po pár dnech si z nich již nevybavuji ni slůvka, na druhou stranu se mi moc líbil rytmus jazyka, a tak jsem nakonec nechala slova plynout a vychutnávala si tu nádhernou mélodie francaise a zápal, s jakým se oba mistři ponořili do svých divadelních rolí. Veršované divadelní hry nejsou zrovna mým šálkem čaje a do divadla bych na Misantropa dobrovolně nešla, ale to není ten hlavní důvod, proč filmu dávám jen tři hvězdičky. V mých očích mu uškodily gagy, které nejspíš měly příběh odlehčit - přišly mi zbytečně laciné. Na co ty zmínky o pornu či vasektomii, na co ty opakované pády z kola do potoka? Mají dokreslit atmosféru, nebo spíš rozevřít náruč díla, aby se v ní líbilo i "většinovému" divákovi, který si po zhlédnutí traileru řekne, hele, další francouzská řachanda? Škoda - myslím, že tady to chtělo trochu ubrat.