S milenkou mé matky (2000)

Fajčenie malých detí v roku 2000 ma prinútilo daťodpad. Drogy, nočný život, dezilúzia, alkoholizmus, snobizmus, agresivita, tolerantnosť a pravdovravnosť. Divoký a chaotický počin s niekoľkými dospelými pohľadmi na svet a život. Všetky postavy sú dosť preexponované, ale aj stále na nejakom tripe. Sex v malej komunite vedie k nezvyklým rodinným vzťahom. Vtiahnutie do deja je dobré a postavy sú uveriteľné.

Další z mých filmových návratů byl takový zvláštní. Hlynur, hlavní "hrdina", mi byl po sedmi minutách dnešní reprízy tak krajně nesympatický, až jsem začal přát jeho obličeji střet s pořádně svištící lopatou. Příběh měl nádech dramatu, tu a tam jsem zaznamenal záblesk černého humoru (no jo, záblesk... tak asi spíš výron), ale k tomu, abych mohl potvrdit své původní hodnocení, to bylo příliš málo. Snímek mě totiž po většinu času trochu nudil, takže jsem při jeho sledování nechal myšlenky volně bloudit. A to by se mi stávat nemělo, protože by se mi některé nemusely vrátit. Když si film nezíská mou plnou pozornost, nebo ji v průběhu ztratí, není to dobře. Je to známkou buď toho, že nepatřím do jeho cílové skupiny, nebo že prostě není dobrý. Ať už šlo o kterýkoli z obou důvodů, příliš jsem se dnes nebavil. / Poučení: Anonymní alkoholici to musí mít na Islandu dost těžké.

"Až umřu budu mrtvej. Před narozením jsem byl taky mrtvej. Život je pauza mezi smrtí." Hlynur je hňup přežívající v mamahotelu na trase výživný - podpora v nezaměstnanosti - starobní důchod. K tomu chlast, drogy a sex v čekárně na oddělení pohlavních chorob. Prostě týpek vhodnej k umrznutí. Jenže umí vypouštět skvělý moudra, takže už vím, že život trvá tejden, obličej je podpěrka na brejle, sex možná nebyl myšlenej pro chlapy, AIDS není vhodnej způsob sebevraždy a svět není jenom Reykjavík. To poslední jsem vážně netušil. Taky jsem nevěděl, jak se stát otcem svýho bratra, aniž bych spáchal incest, takže se musím přiznat, že se mi na Islandu líbilo a tamní sociální systém bych asi taky trochu podojil. A stejně je Hlynur hňup.

Šílená verze skladby Lola od Kinks. Uběhne třetina filmu a já pořád nevěděla, proč hlavní hrdina bere invalidní důchod. Maximálně protože je to takovej debil. Jinak z filmu úplně čpí přelom devadesátek a nultejch let - rádoby cool párty téměř každej den, spousta jakože zajímavejch lidí, ale postrádá to autenticitu. Docela úchylárna, ale proč ne. Taková trochu řecká tragédie. Nebylo by to špatný, akorát mě prostě strašně štval ten kluk (nebudu psát chlap, protože je to prostě takovej mamánek). Ale Lola byla taky šílená, to je pravda.

Poctivý severský film, od pro mě osvědčeného Kormákura, nezklamal. Doprovázený zvláštní hudbou a Islandskou atmosférou večírků a nočního života. Sice to někdy působí jakoby všichni mladí Islandani byli na drogách, ale jen si užívají v krásném, avšak nehostiném prostředí. Hlavní hrdina je antisympatický povaleč. Vyprávění upoutá pozornost zejména díky tomu, že neustále překvapuje něčím nečekaným. Ve chvíli kdy čekáte, že se hrdina něják zachová, tak se zachová přesně obráceně. Je to originální pohled na obyvatele Reykjaviků s poněkud netradičním vztahovým příběhem. Jo a ta vana je dobrej outlet...