Severní blata (2006)

No abych pravdu řekl, čekal jsem tedy od údajně „divácky nejúspěšnějšího islandského filmu všech dob“ daleko víc. Nevím, čím si to zasloužil, protože znám daleko více lepších islandských filmů. Možná proto, že se v něm mluví o dědičném genetickém poškození nebo tam žerou ovčí hlavy…No kdo ví…každopádně vyložená hrůza to taky není. Prostě jen průměrné krimi, ve kterém se prolínají dvě dějové linky a všechno do sebe nakonec zapadne. Několik scén je docela surových/nechutných, občas se objeví nějaká ta dobrá či drsná hláška. Atmosféra má místy taky slušný náboj, občas ale film i trochu nudil. Herecké výkony rovněž obyčejný průměr. Takže žádný zázrak se nekonal, ale jednou se na to podívat určitě dá.

Což o to, atmosféru film měl, jen si myslím, že na ní měli tvůrci velmi malý podíl, protože za ně všechno odmakala krásná islandská příroda. Jo, je to tak, nejsem obdivovatelem tropických rájů. Snímek měl i velice slušnou zápletku, jenže se nemůžu zbavit dojmu, že ji tvůrci poněkud zazdili. Krimi/ mysteriózní/ thriller/ drama? No, nevím. Kriminalisté se tu pravda vyskytovali, probíhalo i vyšetřování, byl i problematický vztah otce s dcerou, ale absolutně mi chybělo napětí a celá záležitost na mě působila stejným dojmem, jakoby si někdo připravil skvělé ingredience k přípravě výborného jídla, smíchal je dohromady přesně podle návodu, ale pak to jenom šoupl na sporák a nechal to spálit. Tím chci říct, že mě film příliš nebavil a místy jsem se přímo nudil. Ale možná to není jen chyba tvůrců snímku, protože jsem četl i knižní předlohu, a ta na mě působila podobným způsobem. / Poučení: Chceš ukrýt tajemství? Nešetři na betonu.

"Co mám dělat? To mám u všech zaklepat doma a zeptat se, jestli je před třiceti lety někdo neznásilnil?" Tak tomu říkám mravenčí policejní práce. Jenže tohle je Island, tady je pořád hnusně, oškliví lidé trpí různými traumaty a to je živná půda pro znásilnění, vraždy a genetický nemoci. Já jsem při tom blahem neslintal, ale ani jsem se vyloženě nenudil, jen jsem rozhodl svou neplánovanou návštěvu Islandu odložit ještě o několik životů do budoucnosti.

Ponurá kriminálka s hutnou atmosférou je divákovi předložena ve dvou liniích, které se v závěru spojí a já poctivě skládala všechny střípky téhle syrovosti.. Ingvar Sigurðsson opět skvělý, on snad ani nehraje, on tou postavou je, líbil se mi i jako detektiv, stejně tak jako milující a odpouštějící otec.. Jinak je to tedy veskrze mrazivá záležitost..

Zeměpisně typický námět dávného hříchu, který nyní nejednoho nemilosrdně dožene a navždy poznamená ty, co se mu snaží přijít na kloub. Nehostinná krajina, mrtvé děti, depresivní chorály, mrtvoly i živí páchnoucí přes obrazovku a kufr obracející ukázky místní gastronomie. Kormákur ví, jak představit krásy rodného ostrova a někdy tak činí s absurditou ryze fargovskou. Ten autorem plánovaný remake odehrávající se v Louisianě by mě docela zajímal.. Detektiv Erlendur se vzhledem ke svému mlsnému jazýčku asi musel hodně držet, aby si tu ve sklenici nakládanou mňamku neudělal k večeři..