Hafið (2002)

IslandskýFestenskĺbený s Kráľom Lear. Rodinné stretnutie, odľahčená atmosféra a potom začnú vychádzať na povrch tajomstvá, lebo v kríze už žiadna krv nie je červenšia a rodina je rodinou len kým nám to nekazí vlastné záujmy. Film obsahuje všetko od incestu, zneužívania a cudzoložstva až po prepotrebnú chamtivosť a to sa miestami pretkáva s jemným humorom ktorý hneď naráža na sériu incidentov vyvolaných kostlivcami v skrini.Helene De Fougerollesako jediná pohľadná osoba vo filme sa vo svojej postave pýta naozaj kľúčovú otázku filmu: „Čo je to s vami?Je pravda jediná vec, ktorú si nemôžete povedať?"

Filmová výzva 2018 - Island. Tento film je tak šílený, jak šílené počasí na Islandu řádí. Island bych chtěl někdy navštívit, ale nikdy bych tam nechtěl žít. Jsem velmi příjemně překvapen, nečekal jsem, že budu tolik nadšený. Během sledování jsem si nemohl nevzpomenout na divadelní hry Srpen v zemi indiánů a Rodinná slavnost. A nyní zjišťuji, že i Hafid byl natočen podle divadelní hry - všechno tak do sebe krásně zapadá. Seveřané rodinná dramata, tajemství, patologii a absurdnosti zvládají nejlépe. Není to příjemné na dívání, alespoň ne pro slabší a citlivé povahy. V té šedi, depresi a vyhrocenosti nám dodávala špetku humoru ta roztomilá babča s cigárem a koňakem v ruce :-)

-"Skončíš v pekle, Kristino" -"Budeme tam žít spolu". Oceňuji Islandskou upřímnost, zde okořeněnou o psychicky nevyrovnané jedince kteří vytahují ze zatuchlého šatníku hodně zaprášené kostlivce. Bohužel místy mi přišlo že postavy nejednají příliš jako ve skutečném světě, ale spíše jen plní svou úlohu ve scénáři, ovšem herecky zmáknuto bravurně. Film ukazuje jak může také dopadnout předávání rodinného rybího podniku, přičemž snad jedinej kdo se zdá být morálně nezkaženej je zatoulanej beran, kterému zdárně sekunduje prohnilý policista Bobo :) 4,5 √√√ hodně dobrý 4 :)

Ten severský kolorit – ledové moře, bílá vila v popředí sopečných hor, vichr a mráz – to vše má své zvláštní kouzlo. Ale stejně tak se ten rodinný vztahový masakr mohl vlastně přihodit kdekoliv jinde. Pokřivené lidské vztahy, ziskuchtivost, nereálná očekávání a nedostatek citu ke svým nejbližším…Téma, které je platné odnepaměti, a ve všech koutech světa.

Mám pocit, že Island si zase bůhví jak moc nepotrpí na drsná rodinná dramata jako zbytek Skandinávie. Tenhle film je ale výjimkou a docela jsem se při něm slušně vopotil. Osobně ale vnímám jako nedostatek fakt, že ve filmu bylo hrozně moc postav a já se v nich slušně ztrácel. Na druhou stranu ale vše zachraňovala polární noc a zamrzlé prostředí, ze kterého byla zima už jen skrz obrazovku a vytvářela tak poctivou atmosféru.