Rytmus v patách (2009)

Lepších šedesát procent. Škvoreckého knihy mám rád a Andreu Sedláčkovou považuji za jednu z nejvýraznějších současných režisérek, ale obecně zfilmovávání skvělých Škvoreckého románů přijímám s rozpaky. Vlastně se mi bez připomínek líila pouze televizní pětidílná Prima sezona. V Tankovém praporu nebyla (třeba na rozdíl od Černých baronů) vystižena podstata knihy, ono prolínání konkrétních lidských životů s dobou. Na druhou stranu tohle sice trochu schematicky, ale přece jenom celkem reálně ukazuje, co byla padesátá léta a jak to fungovalo. Na základě tohoto televizního filmu si také lépe dovedeme představit, o čem byl ve skutečnosti onen "zločin" Milana Kundery s udáním jakéhosi agenta, který si schoval na kolejích kufr. I z hlediska retro byl film udělán dobře, dobře postoj hlavních hrdinů charakterizují slova - o komunismus jsme se nestarali, dokud se komunismus nezačal starat o nás. Ve filmu mi přebývala ona linka se zestárlým Danny Smiřickým (v podání Františka Němce) a až (jako vždy teatrálně démonickým Přeučilem a nechápu, proč se tam musela objevit jako vždy herecky trapná Emma Smetanová (uměleckým jménem Smetana), jejíž topornost a neumětelství vyniklo vedle jinak už tehdy skvělých mladých hereček a herců Špošské, Dyka, Kotka, Kohoutové...rozhodně daleko lepší než bombastický a nepovedený Trojanův Toman v hlavní roli s dalším "nehercem" Macháčkem...

Další příběhy Smiřického, tentokrát v roli úhoře. Předvoj Kavárny vs. pokroková úderka, která je v duchu doby usazuje ani ne tak do polí a továren, ale přímo do lapáku. Ještě že se dnes už tohle stát nemůže. Obě frakce totiž splynuly. Natočené poněkud chaoticky, ale docela věrně a koukatelně. I hudba fajn. Lizetka..!

Bože některé dialogy (hlavně ty co se týkaly Danyho milostného života) by nesesmolil ani silně zaostalý puberťák. Tohle se tedy autorům vůbec nepovedlo. Zato ukázka STBácké práce je na výbornou. Hudba netrápí, písničky se dají přejet. Jazz je mi totiž přímo protivný. Scéna s tlumočníkem, kterému jde angličtina jako psovi pastva, byla excelentní. Bohužel mi celkově nesedl hlavní hrdina a nejradši bych jej kopl někam. Nu, hodnotím jako lehký nadprůměr.

Rychle odsýpající film s množstvím nadějných mladých herců a trochu schizofrenní atmosférou - jako by někomu ještě nedošlo, že "nylonový věk" už je nenávratně pryč... Neříkám, že jde režisérka nějak zvlášť hluboko do nitra postav, na druhou stranu dobu vykresluje perfektně, hudba je příjemná, Berenika Kohoutová výborně zpívající. Líbili se mi i další aktéři - všichni tři mladí muži i Marika Šoposká.

I když si příliš nelibuji v dějových kompozicích typu "vzpomínáme na mládí", i když je Vojta Dyk příliš "neodolatelný" Danny Smiřický, i když by se tam dalo najít mraky nedokonalostí, film si mě získal. Baví mě objevovat méně známé peripetie hlavní linie Škvoreckého díla. Baví mě hudba Olomoučáka Emila Viklického, baví mě interakce herců, které jinak nemám, mírně řečeno, na piedestalu (Kotek, Kohoutová). Baví mě tancující Tomáš Klus :) Kromě jaksi uceleně dobrého dojmu musím vyzdvihnout také všechny jazzové scény. Jsou tak geniálně živelné, kontrastující se zbytkem filmu (stejně jako ve skutečnosti radosti mládí kontrastovaly s těžkou dobou). Tohle zkrátka jo, přátelé. Zbývá se zeptat, kdy už konečně Andrea Sedláčková rozhýbá ty Zbabělce?