Můj otec a ostatní muži (2003)

Jako volné pokračování filmečkuZe života pubescentkyto sice nedává moc smysl, ale jako samostatné dílko by to byla taková klasická tvorba tehdejší ČT. Herecky je to naprosto jasné, Wilhelmová, Geislerová, Trojan... a obsahově lehká nostalgie po době před listopadem 89. Hodně autobiografických prvků, trocha té Paříže, následné devadesátkové naivity a hlavně ta Táňa, která se tváří, jako by pořád hrála tu pubescentku. Tyhle autorské počiny mají často velmi mírného dramaturga a v tomhle případě je to skutečně průser. Chápu, že se Sedláčková potřebovala vyjádřit, ale odstup ani nadhled se nedostavil.

"hledání citů, ale také o tom, jak jsme žili těsně před listopadem 89, o naší svobodě a nesvobodě, strachu, kompromisech a pokusech o odvahu..."
Když koukám na filmy o tom, jak jsme žili, tak se mi vždy otevírá kudla v kapse. Většina scénáristů buď v té době nežila nebo má pocit, že musí nutně zobrazit celou tu dobu jako jakési vězení s temnými postavami a postavami s protirežimními aktivitami a podobné bláboly. Předpokládám, že za pár let budou říkat, že museli aby mohli tvořit. Stejně jako to vykládali ti, co tvořili prorežimní bláboly před rokem 1989. Po shlédnutí těchto filmů je mi jasné jedno. A to, že film pojednává o zemi a době, kterou neznám a ve které jsem nežil. A špatně natočený film s rádoby dobrými herci, kteří hrají tak, že se mi z toho zvedá žaludek, to jen umocňuje.
Pocit, že v této zemi žili samí správní dysidenti a pak ten šedivý zbytek národa a pět komunistů, co utlačovali celý národ je opravdu na hraně stejně jako akční filmy s Chuckem Norrisem.

Andrea Sedláčková není Fellini nebo Bergmann, ale několik setkání a rozhodnutí v jejím životě, v kombinaci s její inteligencí a povahou rozhodlo o tom, že prožila a prožívá zajímavý příběh, o kterém se dají točit koukatelné filmy. Dal jsem si všechny 4 díly (včetně Ženy za zrcadlem - 2018) a Mého otce řadím na pomyslné třetí místo. Působí na mě až nemístně banálně, slušela by mu špetka manýry. Píšou se tady ale dějiny. Na třech prvních dílech pak navíc oceňuji ambivalentní nahlížení na hlavní (nejen mužské) postavy. Filmům to dává kvalitativní přesah, díky tomu na mě působí zajímavě.

Konec docela dementní. Chytila jsem v televizi nejdřív druhou půlku, tak jsem očekávala podobnou demenci i v první polovině. Když jsem pak na to koukala, překvapilo mě, že Vilhelmová, kterou většinou buď nemusím, nebo nemůžu, hraje celkem slušně - dokonce bych řekla až dobře. Druhým překvapením byl Trojan, kterej byl taky slušnej, a k tomu ji slušně (uvěřitelně) zmydlil. A bylo to tak z čistýho nebe, že jsem se až lekla, to se mi nestává, takže hvězdička navíc.

Hezky se mi na to koukalo. Podle mě nejlepší díl z celé trilogie.Vilhemová se mi líbila a stejně i ostatní herci včetně Mrkvičky. A děsivé na tom celém je to, že hlavní hrdinka, která chtěla utéct před stb a nepodařenými vztahy, emigrovala jen chvilku před změnou režimu. Obdivuju Andreu Sedláčkovou, že měla odvahu sdílet momenty svého pohnutého života tak otevřeně.