Růže (2022)

„Jmenuju se Inger a jsem duševně nemocná. Mám schizofrenii. Říkala jsem si, že byste to měli vědět. Někdy jsem v pořádku. Ale často je mi hodně zle. Doufám, že se nám výlet vydaří.“V každém případě to bude výlet, na který jeho účastníci jen tak nezapomenou…Oplev jakožto režisér a scenárista v jedné osobě se rozhodl nevydat cestou hluboké deprese.Růžeje sice v mnoha momentech vážná, ale zároveň má i momenty odlehčení (odzbrojující upřímnost Inger) a emoční hřejivosti (nejčastěji skrz výměny mezi hlavní hrdinkou a malým klukem). Herecky to nepřekvapivě táhne hlavně představitelka Inger, která je ve své roli suverénní. Zároveň film nutí diváka přemýšlet o postavení duševně nemocných ve společnosti, především tedy o jejich fungování mimo ústav (hlas opozice v podobě nepříjemného Andrease mi sice přišel trochu zbytečně karikovaný, přesto na něm jednoznačně něco je, ostatně tahle problematika není černobílá). Dávám slabší 4*.„Potřebujete pomoc, Inger?“ - „Mám chuť tě uškrtit.“ - „Může to počkat až po jídle?“ - „Jo.“

Depresívna píčovina, ktorá bola veľmi ťažká na dopozeranie. Taktiež nechápem distribútora a dabingové štúdio, kedy v kritickej pasáži sa bavia po frantícky bez tituliek, ale s taxikárom francúštinu preložili. Jedna len za výpravu. 1 z 5

Shrbená Sofie ze sebe udělala škaredku, aby její Inger mohla naplno otevřít svou duši. Nedokáže opustit přejetého ježka a donutí ostatní mu uspořádat důstojný pohřeb. Tím poprvé vytočí Sorenova páprdu, který jen nahlas říká to, co si ostatní nepochybně myslí, jen se neodvažují to říci. Oplev nabízí poetické nahlédnutí pod skořápku ženy, kterou pronásledují démoni vedení Sluníčkem. I když to nevypadá na první pohled příliš romanticky, tou nejniternější scénou je kouření jointa na břehu Seiny, překrásně chladná dánská romantika.(09.12.2024)

Dramatické momenty sice nechybí, ale ani jeden z nich nedokáže dostatečně vyznít. I přes náročnější téma je Růže žánrově laděna spíše do lehčí komedie, filmu s pohodovější atmosférou, v němž nejedna vážnější scéna končí vlastně idylicky. Naštěstí to neplatí pro to co mělo být zřejmě nejsilnější, pro Inger nejosobnější, její cíl cesty. Přesto ani tohle setkání nijak nezasáhne, spíše se tak nějak rozplyne. Škoda.(18.11.2024)

„Prečo trpíš schizofréniou?“ „Spôsobila to láska.“ Film a príbeh s potenciálom (pekný vzťah medzi Inger a malým chlapcom) so soft prvkami road movie.  Sofie Gråbøl v roli Ingera, trpiaca schizofréniou, je pomerne dobrá. V diskografii Nielsa Ardena Opleva to vôbec nie je zlý film, spíš len trochu priemernejší bez dominantnejšieho záveru.Osobné hodnotenie:74% (***)(19.07.2023)