Mr. Robot (2015)

Rami Malekhraje skvěle, ale to je asi tak všechno. Jako autista by byl super postavou, ale daná postava je magor. První pár dílů jsem byl nadšený, ale díl s absťákem byl zlom, protože nemám rád, když jsem voděný za nos, což seriál pořád dělá. Přijde mi to pak zbytečný se na to dívat. A samé vydírání, emoční vydírání, manipulace, zbytečné postavy (ještě že jsem se nedožil toho, co se pa kstane Gideonovi), flashbacky a laZtraceni. A ani finále není žádné uspokojení. Asi je problém v tom, že jsme čekal, že seriál bude o něčem jiném, že bude autentičtější. Tahkle je to kombinaceMiliardaLegion(a i tam mě to přestalo bavit). Nejde o to, že bych nerozuměl hackerství, penězům taky nerozumím, aleMiliardybyly přesto super napínavé a postavy autentické (včetěn toho, že jedna nebinární postavu hraje nebirání člověk, kdežto zde trasn ženu hraje cis gay...). Tohle je celé jak něčí halucinace.

Mr. Robot začíná jako seriál o hackrovi, který je mistrem ve svém oboru a využívá toho pro dobrou věc, zároveň je však psychicky narušený a rád se nadopuje - víceméně se však jednalo o koncept, který bych i rád sledoval, nebýt toho, že se po pár epizodách cesta "hodného" hackera přesune na úplně vedlejší kolej a začne se mnohem větší, ale také mnohem méně zajímavá zápletka se skrytou organizací, která "řídí svět". Pak je to celé taková nekončící pasivní a psychicky labilní bitka občas proložena nějakou akcí. Vysvětlovat se začne až v poslední sezóně, kdy je nahozena pár dobrých témat, ale nic, co by spravilo tu nudu (aspoň tedy z mého pohledu nudu, seriál má až neuvěřitelně dobré hodnocení).SPOILER (pro S1):Na seriálu se mi sice líbilo téma rozpolcené osobnosti a boření čtvrté stěny takovým přirozeným způsobem, ale pracovalo se s tím podle mě bídně.KONEC SPOILERUCelkově za mě tedy zklamání.

Hledal jsem něco meziSeveranceaDevs. Vyplivlo to na mě Mr. Robot. Připadalo mi to jak sledovatBeverly HillssDexterovými vnitřními monology a směřujícím kÚtěku z vězení, v tomto případě revoluci spojenou s hackováním. Tento USA formát se vzdychajícími a pikle kující postavami tu již byl a jsem možná (po 1. sérii) na toto již starý a nebere mě to.

Mnohovrstevnatá a nepředvídatelná cesta hlubinami rozkládající se duše jednoho hackera, který bojuje s neviditelným nepřítelem a sebou samým. Na pozadí sžíravé kritiky kapitalismu, konzumerismu, konzervatismu a společnosti jako takové, která svou chamtivostí, stagnací, lpěním na zbytečnostech, apatií a hloupostí vytváří ty nejhorší démony a cyklus bolesti a utrpení, z kterého není úniku. Nebo je? Sam Esmail v rámci čtyř sezon vytvořil jedno z největších televizních děl minimálně poslední dekády. Nejen s důležitým (i když možná trochu zjednodušeným) pohledem na nejniternější bolesti naší reality a lidí v ní, ale též s působivě silným osobním příběhem se skvělou výstavbou, strukturou, gradací i konečnou katarzí, s mnoha úžasnými momenty, naplněnými zlem, tragédiemi a zoufalstvím i dobrem, vítězstvími a nadějí. Nebylo vůbec těžké mít často pocit, že člověk sleduje moderní verzi shakespearovského dramatu, v některých chvílích přímo monumentálního, v jiných zase velmi intimního, obsazeného nezapomenutelnými, bravurně zahranými, sympatickými a charismatickými aktéry, a vždy složitými, komplexními a nejednoznačnými. Opravdu nebylo těžké mít ten pocit, zvlášť když se vše odehrávalo na přímo geniální vytvořeném "pódiu" a v mistrovsky provedených kulisách. Co Esmail (a spol.) prováděli v rámci řemesla, byla prostě čistá vypravěčská a audiovizuální radost, vrchol kreativní (a v některých případech dokonce až experimentální) televize. Využití hudby, nasvícení, struktury scén, metanarativu, introspektivy, symboliky, paralel, kamery, střihu, zvuku tvořilo v rozmanitých kombinacích jak potěchu pro oči každého filmového labužníka, tak posilovalo vyznění, myšlenky či atmosféru, případně pomáhalo i se samotným posunem a vývojem postav, samozřejmě zejména Elliota. Jediný problém Pana Robota je tedy asi v tom, že mu trvá nějakou chvíli, než se opravdu rozpohybuje, rozběhne, rozvětví, než se dostane do té fáze naprosto intenzivní filmařské nirvány. Naštěstí to do té doby stále zcela na pohodu táhne na svých paranoidních shrbených bedrech Rami Malek v kapuci a jeho další brilantní kolegové (zejména pak Christian Slater, BD Wong, Portia Doubleday a Martin Wallström). Celá pětice v zdaleka nejlepších rolích svého života. 9/10

Spojlery...///Celková pointa seriálu "Mr. Robot"sa zameriava na boj proti korporátnemu prehnanému vplyvu a vykorisťovaniu, zároveň však skúma hlbšie témy identity, reality a duševného zdravia. Seriál sa snaží ukázať, ako sa jednotlivec môže pokúsiť bojovať proti systémovej nespravodlivosti, ale tiež ako môžu byť naše vlastné vnímanie a motivácie skreslené našimi vnútornými konfliktmi a traumami. /// Hlavná postava, Elliot Alderson, je vykreslená ako technologicky nadaný, ale psychologicky narušený mladý muž, ktorý sa ocitá v centre kybernetickej vojny proti mega-korporácii E Corp. Elliotova cesta je zároveň bojom za odhalenie pravdy a snahou o osobné oslobodenie. Jeho interakcie s Mr. Robotom, ktorý sa ukáže byť jeho alter egom, a ostatnými "osobnosťami" v jeho hlave, ukazujú, ako Elliot bojuje so svojou identitou a realitou. /// Seriál tiež nabáda k zamysleniu nad tým, ako technológie ovplyvňujú našu spoločnosť a osobné životy, často zvyšujú náš pocit odcudzenia a odcudzenia, ale zároveň môžu slúžiť ako mocný nástroj pre sociálnu zmenu. Výsledné odhalenie, že Elliot je v skutočnosti jednou z mnohých osobností a že „The Mastermind“ bola persona vytvorená na boj proti korporátnemu zlu, rozširuje diskusiu o tom, čo to znamená byť „ja“ a ako veľmi môžeme ovplyvňovať alebo meniť náš svet. /// V širšom meradle "Mr. Robot" premýšľa nad tým, čo znamená bojovať za spravodlivosť v systéme, ktorý sa zdá byť navždy skorumpovaný a ako dôležité je nájsť si cestu k vlastným pravdám a uzdraveniu. Celý seriál je tiež komentárom k otázkam moci, kontroly a toho, čo to znamená byť hrdinom v neistom a často nepriateľskom svete.