Jednou budem dál (2006)

„Nebylo to ode mě chytré? Teď si Lindum-Svendsen myslí, že vyhrál. Že s hudbou je konec, ale to se plete. Chci změnit školský systém. A zbavit ho lidí jako je on.“ - „Tak proč se ho bojíte?“Inu, mít ideály je fajn, ale realita se může ukázat jinak…Snímek o svobodě, vzdoru, ale také slepé spravedlnosti a faktu, že zlomit člověka může být děsivě lehké a nebezpečné. Hlavní dětský hrdina Frits je sociálně velmi citlivý na věci kolem něho. Navrch svobodomyslný, což začne vést ke konfrontaci s autoritativním ředitelem-tyranem. Postupné stupňování tlaku se přenese i na chlapcovy rodiče a začne velmi nerovný boj. Režisér děj umně graduje až k divákově maximální zúčastněnosti. Závěrečná pasáž už byla moc na efekt, ale „němý odpor“, který jí předcházel, je emocionální nálož, která v člověku vyvolá potřebu tolhářiodříkávat spolu s Fritsem. Silné 4*, až na pár detailů mě Oplev dostal tam, kam chtěl.„Jdu s vámi.“ - „Ne, to nejdeš! Nezletilý nemůže svědčit. Děti mohou z nejrůznějších důvodů říkat věci, které neodpovídají pravdě.“ - „A dospělí ne?“

Mali sme učiteľa, ktorý nás všetkých fackal tak, že nám hlavy lietali po celej triede, no presto všetko to bol človek s ľudskou tvárou, ktorého všetci rešpektovali a mali radi. Dodnes na neho všetci s úctou spomínajú. No a mali sme učiteľku, za slobodna pani Greňovú, ktorá bola morálnym dnom, s narušenou osobnosťou, ktorá psychicky všetkých deptala, medzi žiakmi intrigovala, a tak sa rešpektu, po ktorom tak prahla, nikdy nedočkala. Na ňu tiež nikdy nezabudnem. Tento film je bez mimoriadnych dramat, no pripomenie Vám detstvo z obdobia školských lavíc, v dobrom i zlom.

Dnešní generace mladých lidí tento problém nezná. Já si dobře pamatuji, že teror ze strany lidí pracující s mládeží se u nás odehrával i na počátku 80. let za bolševika. Na internátě středoškoláků pravidelně buzeroval vedoucí mimoškolní výchovy. Nechal si studenty nastoupit do řady na denní místnosti a měřil délku vlasů s pravítkem v ruce. Kdo byl přes limit, musel vystoupit z řady a následovala návštěva holiče....
Ještě, že existuje vyšší spravedlnost a tyran byl spravedlivě ve filmu potrestán.

Je to snový příběh ambicí mladého chlapce, čelící autoritářskému řediteli. Slova z projevu Martina Luthera Kinga " já mám sen" zde hrají významnou roli a inspirují hlavní postavu na cestě za spravedlností.
S pohledem na kluka s andělskou tváří a parádním účesem jak z dnešní doby, je divák vržen do odvážného boje, na který jsem koukal s nepříjemným pocitem a s knedlíkem v krku. A tak nebýt některých, řekl bych přitažených scén, neváhal bych
s nejvyšším hodnocením....vidím to na 80% a vřelé doporučení.

Komentář obsahuje spoilery, byli jste varováni. Mám s tímhle filmem trochu problém. Stran scénáře, režie i hereckých výkonů nemám co vytknout, v tomto směru to bylo zvládnuté na jedničku. Horší už je to s poněkud černobílým vykreslením jednotlivých postav. Ředitel je prostě ten zlej a všichni ostatní jsou ti hodní, kteří se po vzoru Martina Luthera Kinga snaží dosáhnout spravedlnosti. Ne že by neexistovali chlapi jako je ten ředitel, ale v celkovém schématu mi postavy přišly jedna jako druhá podle nějaké archetypální šablony. Ředitel kruťas, učitel hipík bouřící se proti normám, dále nesmí chybět mladej rebel, kterýmu je celou dobu jenom křivděno atd. Plus všechna ta politika, která vystrkuje rypák v každé páté minutě. Ale nejabsurdnější na tom všem je samotný konec. Ředitel umře a děti nadšeně jásají, rodiče taky vypadají, že jsou s onou skutečností nadmíru spokojení. Co si z toho mám odnést já jako divák? Že si zasloužil umřít za to, že klukovi natrh ucho a pár jinejm dal pohlavek? Že jeho smrt je hodná nějakejch oslav a že je lepší mrtvej než živej? Nechci bejt moralista, normálně to opravdu nesnáším, ale v tomto případě se tomu nejde vyhnout. Necítím se tím nějak zvlášť pohoršená, jenom jsem posledních pár minut měla obočí vytažené nahoru, protože mi to přišlo neskutečně absurdní.