Rudý baron (2008)

Najznámejší letec 1. svetovej vojny by si asi zaslúžil dôstojnejšie spracovanie. Vadilo mi viacero vecí - od nudnejšieho deja po pubertálne vyzerajúceho hl. hrdinu. Ono celé zoskupenie nemeckých stíhačov vyzeralo ako tínedžerska jednotka, ako keby sa deti hrali na vojačikov. Ale životopisný príbeh, aspoň vo svojej podstate, fungoval. Efetky celkom fajn, aj keď sa po čase zunujú - raz je to zostrelenie nepriateľa sprava, raz zľava, raz po vývrtke. Z odľahčenejšieho úvodu, keď si mladí stíhači robia z vojny šport, sa to smerom k záveru trošku dramatizuje, ale nič silné či extra zapamätateľné. A to ešte neriešim, že skutočný Ritchofen si na rozdiel od svojho filmového hrdinu zabíjanie užíval. Ako som už napísal, téma by si zaslúžila dôstojnejšie spracovanie.

Slušný koprodukčný film o letcoch z prvej svetovej. Potešil Til Schweiger aj ostatné mená, ale vidieť, že to neboli "amíci" a preto síce letecké scény najmä finále aj so vzducholoďami boli na úrovni, ale ostatné veci pokrivkávali viac, než by bolo vhodné. Taký Flyboys napriek rovnakému počtu hviezd odo mňa bol určite lepší.

Je mi líto, ale ze skvělého námětu vznikl velmi podprůměrný film. Je příliš snaživý ve svém mezinárodním přesahu, být čistě německý, byl by mnohem lepší. Nelze vybrat uspokojivou zvukovou stopu, anglický i český dabing je špatný, obsazení je slibné, ale nevyužité (hlavně Til Schweiger a Joseph Fiennes). Matthias Schweighöfer a Volker Bruch se dobrými herci teprve měli stát. Smutná je i česká složka, mnoho komparzistů, nádeníků a lokací je našich a nefunguje to ani omylem.

Vzhledem k relativně zajímavému mezinárodnímu obsazení, kupodivu i hojné účasti českých herců, jsem očekával válečný velkofilm o Rudém baronovi. Moc nechápu, kde udělali soudruzi z NDR chybu, protože tohle má do velkofilmu, potažmo do kvalitního válečného filmu sakra daleko. Příběh plný lásky a romantiky v pozadí leteckých bojů 1. světové války, život Manfreda von Richthofena a jeho charakter a postupný vývoj. To vše jde na vrub samotným leteckým soubojům a válečným scénám, kterých není moc, na druhou stranu jsou celkem dobře natočené, trikově taktéž povedené. Nicméně ty hlavní události a lákadla z baronova života jsou buď úplně vynechané nebo osekané až na kost, což u životopisného snímku není úplně šťastný krok. Celkově na mě Rudý baron působil průměrnou televizní produkcí, na velkofilm to fakt nemá. 5/10.

Sledujeme jen okouzlené a technicky vypulírované obrázky leteckých soubojů, štábních porad a chlapských (či chlapeckých) radovánek v nevěstinci. Kdyby si někdo takto dovolil natočit film z druhé světové, bylo by to na soudní žalobu.Naštěstí jde o první světovou válku, a ta zdaleka není tolik poznamenaná ideologickou zátěží, jež by se s německých národem doposud táhla.Válka v Rudém baronovi každopádně vyznívá jako vznešená záležitost pro noblesní muže, jako hra a vzrušení, prostor pro frajeřinky a vybouření mladistvé energie. Všichni mají čest, nepřátelé jsou uctíváni a nezabíjejí se; letci si jen počítají zářezy sestřelených letadel. Von Richthofen jich sestřelil celkem přes osmdesát.
Zkrátka Top Gun s dvouplošníky a šálami kolem krku. Hudba je chvílemi tak legračně pompézní a patetická, až to působí sebeparodicky, a letci se tváří tak zaťatě, jako by chroupali křídu a ze sezení za kokpitem se jim hluboce zařízly rajtky až kamsi.
Životopis nejslavnějšího stíhacího letce Manfreda von Richthofena zvaného Rudý baron je celkově hodně plochý a nesnaží se jakkoli vysvětlit, proč je hlavní hrdina hrdinou, jak se mu daří být nejlepším pilotem, či nás alespoň přesvědčit o jeho vášni pro létání. Tomu nafrněnému blonďáčkovi jde prostě všechno snadno.V tom má film natáčený v Česku poněkud němečtější charakter; Hollywood by si nejspíš lépe ohlídal motivace postav, a hlavně by se snažil učinit hrdinu sympatickým. Ale tím je vlastně Rudý baron výjimečný.
Všichni se tu chovají tak nabubřele, že je jedno, zda se s nosem nahoru špulí Matthias Scheighfer coby von Richthofen, Richard Krajčo coby britské eso Hawker, Josef Vinklář coby maršál von Hindeburg či Ladislav Frej jako císař Vilém II. Snad jen Til Schweiger nasazuje pózu a la Marek Vašut "mám všechno na háku".Jenomže výše napsané platí jen do určité části děje. Von Richthofena probudí a polidští krásná zdravotní sestřička Kate (velmi špatně německy nadabovaná Lena Headeyová), která mu ukáže, jak vypadají následky války dole na zemi. Rudý baron se konečně myšlenkami snese z oblak a zachová se statečně, když před nejvyšším velením navrhne stejnou strategii, jakou uplatňuje při leteckých soubojích: když nemůžeme vyhrát, stáhneme se.Těžko říct, jaký byl přesný záměr tvůrců filmu. Jistě chtěli překonat americký film béčkaře Rogera Cormana Red Baron z roku 1971, digitální efekty jim umožnily předvést komplikovanější bojové scény. Zřejmě se také chtěli vymezit vůči již příliš comicsovým Rytířům nebes a vnést do tématu 1. světové více realismu, byť jisté umělohmotnosti a "photoshopovému" vzhledu se nevyhnuli ani oni.Co ale zůstává nejasné, je poselství, s nímž autoři přicházejí. Jejich film tak dlouho razí "německy nadřazenou" linii, že náhlý, téměř pacifistický obrat zanechává pachuť dvojznačnosti.
Snímek byl vyroben pro vyznavače military show, již ocení hlavně technické detaily, ale přitom se skrze hlavního hrdinu snaží zobrazit Němce jako antinacionalisty, kteří pouze plnili rozkazy tupého velení. Od "užívání si" bombastického spektáklu se tedy máme pohroužit až k jakémusi rozjímání ve stylu Na západní frontě klid.
Vzhledem k tomu, jak vypadá většina filmu, a že hrdina pořád zůstává nevinným snílkem a gentlemanem, je finální poučení o nesmyslnosti války spíše pokryteckým gestem tvůrců, kteří vědí, že jednoznačná oslava německé armády by jim neprošla.