Rozmar (1984)

Le Bon plaisir úžasným způsobem zobrazuje pozadí politické moci. Bez příkras, bez ideálů. Jean-Louis Trintignant bravurně zahrál až cynického politika posedlého mocí a svým postavením, které nesmí nic ohrozit. Ani dítě s ženou, kterou miloval. Vyvine veškeré úsilí, aby tajemství zůstalo tajemstvím, a tak je ministr pro vnitřní bezpečnost v podání taktéž vynikajícího Michela Serraulta nucen věnovat veškerou činnost úklidu po svém šéfovi.
Bez zajímavosti není paralela s tajemstvím skutečného francouzského prezidenta Mitteranda, který měl nemanželskou dceru Mazarine Pingeot, o jejíž existenci věděla řada novinářů od počátku jeho působení ve funkci, veřejnost se o ní ale dozvěděla až ke konci Mitterandova funkčního období v polovině 90. let.

Priemerny slusny fim o karierizme, imdb nic take nespomina co oficialny distributor, neviem odkial to nabral. IMDB spomina nieco o ukradnutom liste z tasky pani Deneuve. Michel Serrault /Klec Blaznu 1, 2/ mi bol vyslovene odporny. Rezisersky to tiez nie je vyhra ze jo : 59 %

Distributor zcela precizně vystihnul, o co ve filmu jde. Chybkou je, že to zřejmě vystihnul k úplně jinému filmu. Ale nešť. Viděla jsem perfektní politický thriller o kariérismu, moci a přetvářce, jemuž dominoval Serrault.

Skvělý politicko-psychologický thriller z prostředí vysoké politiky a diplomacie. I malé chyby z mládí dokáží vyvolat utajenou vnitropolitickou krizi ve státě a často při ní umírají lidé.

Rozmar je profesně dobře zvládnutý thriller s kritikou zneužívání moci politickou špičkou. Herecké výkony strhávají potřebnou pozornost ke stanoveným cílům. V přiléhavě povzneseném rytmu nadřazenosti a odhodlaní. Nakonec i zdánlivě banální pouliční krádež může změnit život několika jednotlivců v boj o holé přežití a zabezpečení budoucnosti. Středobodem příběhu je Claire Després (dobrá Catherine Deneuve), šarmantní designérka a bývalá prominentní společnice. Nešťastná náhoda probudí temné stíny minulosti a spokojený poklid je nabourán obavou o bezpečnost životního uspořádání. Jen částečné přistoupení k nově nastoleným pravidlům hry dává možnost naděje. Protipólem je francouzský prezident (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), ctižádostivý muž, přesvědčený o své vyvolenosti. Touha udržet moc je nejsilnějším pudem, kterému se všechno musí podřídit. Odpor a překážky je nutné odstranit za každou cenu. Důležitou postavou je Pierre (velmi zajímavý Hippolyte Girardot), bezstarostný mladík, který život bere jako komplexní hru nebývalých možností vzestupů a pádů. Na počátku je nerozvážnost, dostaví se odhodlání a škádlivé popouzení chladnokrevné manipulace. Ani ostražitost a strach nezabrání nešťastnému zakončení nebezpečné hry. Výraznou postavou je ministr vnitra (zajímavý Michel Serrault), dávný kamarád prezidenta i Claire. Nabízí kompromis, hledá uspokojivé řešení a plní zadané úkoly. Mezi výraznější patří také Herbert (dobrý Michel Auclair), Pierrova ochranná ruka a muž s tajuplně nejednoznačným pozadím vlastní činnosti, na kterou není dobré se vyptávat. Z dalších rolí: pečlivá chůva Claiřina dítka Julie Hoffman (Alexandra Stewart), nespokojená, znechucená a konečně vysvobozená první dáma (Claude Winter), či rozbuška všech vášní malý Mike (Matthew Pillsbury). Rozmaru neschází napětí a podnětné herecké výkony. Leč samotný příběh mě nezaujal natolik, abych byl uchvácen a uspokojen po všech stránkách mého vnímání.(01.04.2018)