Rozhovory s mým zahradníkem (2007)

Rozhovory s mým zahradníkem jsou pohodovým dialogovým filmem. Po dlouhých letech se potkají dva kamarádi a spolužáci ze základní školy, které životní cesta poslala po velmi rozdílných cestách. Nicméně i jako chlapi z úplně jiných vrstev (intelektuální umělec a nevystudovaný, ale manuálně zručný zahradník) si rozumí, vedou rozhovory o všem možném a dávají si navzájem rady do života. Z celého filmu sálá pohoda a rozhovory příjemně plynou. Ani bych nepotřeboval to zdramatizování ve druhé polovině filmu. Ke spokojenosti mi stačily ty mnohdy vtipné momenty, kdy vystoupil kontrast jejich životů. Na něj se naštěstí moc netlačí, vše je zobrazeno věrohodně. Vcelku nepřekvapivě má ten chudý a manuálně pracující spokojenější život než ten bohatý, který si dělá z nudy sám bordel ve vztazích. Přesto snímek není mentorský, poučující, ani extra netlačí na city ve své dramatické rovině. Také díky dvěma hlavním představitelům (Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin) jsou to za mě čtyři hvězdy.

Není mnoho důvodů, proč by měla být tato šablonovitá filmová konverzačka, plná rádoby životních mouder venkovského zahradníka, v červených číslech – snad malebnost provensálské krajiny, tak inspirativní pro pařížského umělce? Ale komedie? To ani náhodou. Existuje skvělý film o kamarádském vztahu stárnoucího malíře a jeho přítele, ale to člověk musí do Buenos Aires, ne do Paříže.

Nenápadně elegantní režie Jeana Beckera dává prostor setkání dvou vynikajících francouzských herců Daniela Auteuila a Jeana-Pierra Darroussina, jejichž brilantní výkony řadí příběh přátelství malíře a zahradníka mezi nejzajímavější francouzské filmy roku. Trochu váhání, ale nakonec 5za 90%. Na to, že klíčové jsou ty rozhovory a film byl s titulky, dopadlo to nad očekávání dobře. Přátelství chlapů z odlišných koutů společenského postavení. Lidový železničář-zahradník, který otevře oči malíři, který není zvyklý vidět svět jinak než svýma očima. Bohužel, nakonec opět zaúřaduje rakovina. Takže na do Nizzy se už s manželkou nepodívá ....PODRUHÉ (JD) - 7-4-25 90% , 5. Rakovinové téma po Francouzsku. Tak nějak opravdověji, tudíž ne tolik sentimentálně a srdcervoucně, jako většina amerických sníků na toto téma.

Proč jsem si myslel, že film z 2007 roku blížící se k osmdesátce na mně udělá dojem? Neudělal. Poslouchat slabé dialogy je utrpením. Šustí papírem, jsou plné banalit a klišé, tisíc krát otřepaných životních pravd a polopravd (nebo frází?), které všichni známe, a to poslední, co chceme je, slyšet je ve filmu. Tak povrchní scénář by ještě v osmdesátých letech ve Francii nevznikl. Když už nelze dojmout kvalitou filmu, tak tam přidáme aspoň Mozarta, ten nikdy nezklame. Typický produkt současného kina, snažící se o vážnější téma, ale sdělení je na úrovni schematického vrávorání, a proto je impotentní. Smiř se s tím, diváku, lepší už to nebude. V rámci žánru za 3.

Bohém z Paříže se nastěhuje do rodného domu v jakési zapadlé vísce, je poměrně dost nepraktický, což se od umělce, tj. malíře, ani vlastně očekávat nedá, aby praktický byl, a tak si dá inzerát.. Překvapením je pro něj setkání s bývalým spolužákem, s nímž se jako malý kluk kamarádil, no a že se desítky let neviděli, je toho hodně k vyprávění.. Jedná se o takovou laskavou, vlídnou, veskrze příjemnou záležitost, místy dojemnou, místy bolavou, s odzbrojujícím přesahem v samotném závěru a fakt, že byl očekávaný, na tom nic nemění.. Oba pánové skvělí, jak Daniel Auteuil, tak Jean-Pierre Darroussin, poklona..