Deux jours à tuer (2008)

Veľmi dobre zvládnutý film s tajomstvom na konci, na ktoré ale nemusíte čakať,pokiaľ si prečítate komentáre, lebo dve tretiny z nich odhaľujú celú pointu. Ak sa človek tomu vyhne pred filmom, dostane oveľa lepší zážitok. Oplatí sa, lebo naozaj môže prísť k veľkému prekvapeniu. Hudba výborne zvolená ku kľúčovým scénam.

Nová podoba lásky a sebeobětování, tentokrát jsou v převleku za sobectví, hrubost a nenávist. I když trochu egoismu hrdinovi, který je ovšem po většinu filmu magorem, upřít nelze. Občas, když vší silou chráníte ostatní, chráníte tak trochu i sebe, a navíc, vytloukat klín klínem, tedy utrpení utrpením, dost dobře nelze. Chtěl, aby se nemuseli dívat, jak trpí, tak se raději přiměl dívat se na to, jak trpí oni. A nakonec trpěli všichni.

Pozor! Na tuto beckerovku se asi nedá dívat, pokud znáte pointu. Proto se raději vystříhejte všech komentářů!.. Pokud existuje něco jako "filmová literaturu", pak tohle je exemplární případ... Muž středního věku začně být "upřímný". Znamená však být upřímný k sobě totéž co být upřímný k jiným. Jeho "upřímnost" (raději opět v uvozovkách) typu "z jedné vody načisto" je však vystřelená bez přípravy a realizována způsobem, který mu byl dříve běžný: sarkasmy, intelektuálskou brutalitou, mytím vlastního špinavého prádla v cizích vodách. Od začátku tak máme pocit, že pes je zakopán někde jinde, že nejde o osvobození se od konvenční společnosti a začátek "přirozeného" (všechny pojmy by zde měly být v uvozovkách) života, ale naopak o destrukci vlastního já. Proč? To se dozvíme až v samém závěru: Neselhala společnost, ta je v podstatě dokonalá, ale....

Antoine se začne chovat jako idiot a vyříkává si to postupně se všemi okolo včetně milující manželky - ne všichni si to pravda zaslouží, ale pár, kterým bych to s chutí řekl taky, tam bylo. Jeho chování má poměrně jasnou příčinu, i když se to dovíme vlastně až na konci a dává to smysl. Albert Dupontel to výborně zahrál a hlavně díky němu (ale i citlivé režii) ten film není plný nějakého laciného patosu, ke kterému vy to svádělo.

Kdo čas od času nezatouží říct v práci, tchýni, známým i manželce to co si o nich doopravdy myslí? A to k tomu nemusí mít ani takový důvod jako Antoine. První polovina mě udržovala v napětí, co vlastně za tím náhlým zvratem je. Potom vezme příběh trochu jiné obrátky, zklidní se a člověk začne tušit, o co by mohlo jít. Pro mě rozuzlení znamenalo trochu zklamání, protože jsem čekala něco méně obvyklého. Ale rozhodně to neubírá filmu na kvalitě, jen je trochu o něčem jiném, než se z počátku zdá.