Rose Island (2020)

Zdařilý snímek. Není tu úplně komedie ve smyslu, že se budete 118 minut držet za břicho, ale má to jiné kouzlo. O růžovém ostrově jsem doteď neslyšela, ale ten nápad se mi moc líbil. I boj s italskými politiky. Jen mi ve filmu stále chybělo něco, co by mě přimělo k tomu věřit, že Rose Island je stát..přes pasy a esperanto to ve mě evokovalo tolikrát zmíněnou diskotéku. Docela by mě zajímalo, jak by se na ostrově řešila zima. A co mi celý film lezlo do hlavy byla počáteční scéna s ohromnými vlny...od té doby bylo moře klidné? Každopádně i přes to jsem se u filmu nenudila a velmi ráda jsem si i procvičila italštinu!

Tohle by byl skvělý námět proWese Andersona. S tlupou "jeho" herců, kteří mu kývnou i na drobné roličky, ale hlavně s jeho citem pro podobně absurdní příběhy, by z něj vymačkal o dost zábavnější film. Tím nechci shazovat snahu Sibilia a jeho týmu, ale pravdou je, že bez ohledu na to, že jde o inspiraci skutečnými událostmi...tady to chtělo víc hravosti a využít právě ty filmové prostředky, které Anderson, ale třeba i Tarantino mistrně ovládá. Minimálně v tom audiovizuálu, má Rose Island velké rezervy...mnoho scén šlo prodat zábavněji. Prostě...na můj vkus se držel Sibilia zbytečně při zemi. Nicméně i tak je ten příběh nosný, většinou nenudí a hlavní hrdina i jeho snahy, byly velmi sympatické. Vlastně není až tak moc co vyčítat. Jen ten promarněný potenciál, protože tohle mohla být parádní absurie, nebo indie ujeťárna. Tak, jako popsala Gabriea Rose Island jako:jen diskotéku na moři,tak si já dovolím označit tento film jako:jen další film Netflixu. Ale dobrý, určitě nejsem otrávený; i v této formě to byla příjemná záležitost s několika výbornými momenty. Doporučuji setrvat u titulí, jsou tam záběry na skutečný Rose Island.

Dramatická komedie která selhává v humoru, a v drama pokulhává. Scénáristé se tak dlouho rozhodovali čemu dají větší váhu, až to zašlo tak daleko, že se jim to zjevně nechtělo přepisovat. Zdali je to podle skutečné události, autorům věřím, že Rosa byl trochu z jiného světa. Ve výsledku mi to ale přišlo naprosto absurdní, postavy byly přiblblé a hlavní hrdina tupý, i když měl býti géniusem. Vůbec by neuškodilo vystřihnout veškerý humor a vydat se po dramatické dráze, neboť příběh nabízí plno zajímavostí. Ve filmu se také objevuje politika, které není pomálu, a který ve spojitosti s karikaturním humorem dobře nepůsobí. Opět se mi potvrdilo, že třeskutost mých humorných emocí je úplně někde jinde, než u řadového televizního diváka. Škoda, že se film více nezaměřil na celou myšlenku, na technické provedení celé stavby a na funkci mikrostátu. Z filmu si odnáším, že to byl párty ostrov u hranic Itálie, který nikdo nerespektoval, a jeho autistický autor si jen tak vytiskl pasy a stanovil si úřední jazyk. Románek okolo Rosy je sice fajn, ale opět humornost dokázala zabít vážnost celé situace. Vlastně ani nevím, na co se film zaměřuje, létá od tématu k tématu, humor je zde nevhodně zvolen a otázka vzniku mikrostátu tu téměř není. Autoři zde vyzdvihují podivné chování postav a zašlapávají jakoukoli dramatičnost a informovanost. Podívanou jsem si celkem užil, očekával bych ale vážnější notu, nebo naopak čistou komedii.

Italská komedie založená na skutečné události. A docela zajímavý vhled do mentality jižanské evropské populace konce šedesátých let. Místy si troufnu tvrdit, že to má zajímavé srovnání i s naším Pražským jarem. O to přesně se snaží ústřední hrdina tohoto filmu a proti němu stojí italská vláda, která je vykreslena jako komise seniorů, pro kterou je novinka zvaná televizor sprosté slovo. A světe div se, všechno tu skvěle funguje, odlehčené pasáže přirozeně přechází v ty vážnější a naopak. Určitě jedna z těch povedenějších evropských komedií, která si zaslouží vaší pozornost na Netflixu.75%

Talianský inžiniér Giorgio Rosa sa v roku 1968 rozhodol neďaleko Rimini založiť svoj vlastný mikroštát. Na Jadranskom mori postavil plošinu o rozlohe 400 štvorcových metrov, ktorú nazval Rose Island. Účelom bolo stvorenie malého raja, v ktorom mohol byť každý jedinec slobodný a sám sebou. Téma je dostatočne zaujímavá a tak sa ani nečudujem, že sa našiel niekto (Sydney Sibilia), kto mu vdýchol filmovú podobu. Množstvu organizačno-funkčných vecí ohľadne samotného ostrova sa snímka príliš do hĺbky nevenuje, čo by ma osobne dosť zaujímalo. Filmové spracovanie je skôr takou príjemnou atmosferickou záležitosťou na letné dni, s milým idealistickým závanom. Pokiaľ Rose Island pojmete s väčším nadhľadom, dokážete si ho užiť. Pravdepodobne ale aj rýchlo zabudnete.